Ondřej Pavelka odhalil policejní dohru Malého pitavala z velkého města: Peníze mám pořád zakopané na chalupě

Herec Ondřej Pavelka (70) se pro mnohé televizní fanoušky proslavil rolí lupiče s punčochou na hlavě ve slavném českém krimi seriálu Malý pitaval z velkého města. Jak prozradil Milušce Bittnerové, pozornosti se těšil ještě předtím, než byl díl vůbec odvysílaný. „Člověk, kterého jsem hrál, tak vykrádal pumpy a měl na sobě punčochu. A těsně předtím, než se to odvysílalo, tak někdo udělal pumpy podobným způsobem. Čili oni měli takovou teorii, že si někdo ten náš scénář přečetl a podle něj to udělal,“ odhaluje po letech, že v roce 1983 strávil několik hodin u policejního výslechu.

Diváci si jeho charisma zamilovali také v seriálu Ulice, kde působil v letech 2005–2016 jako Oldřich Farský, a současnou mladší generaci baví jako majitel fotbalového klubu Vyšehrad ve stejnojmenných filmech. Do kin v listopadu loňského roku vstoupil také snímek Na horách, u kterého si Pavelka pochvaluje také fakt, že část peněz za vstupenku podporuje horské záchranáře a jejich rodiny v tíživých situacích.

Čerstvý šedesátník Michal Suchánek nedávno provdal dceru: Na oslovení děda ještě ale není připravený

Ondřej Pavelka o roli, která ho pronásleduje celý život

Ondřeji, lidé si často herce zaměňují s jejich filmovými postavami. Ale vy jste musel jít na výslech na policii, a to ten film ještě ani nešel v televizi! Bavíme se teď o seriálu Malý pitaval z velkého města. Je ta historka pravdivá?
Je pravdivá. Tohle mě pronásleduje celý můj život. Občas někam přijdu a lidé hned opakují tu hlášku: „Dědku, už jsem tady!“. Já jsem v té době točil dvoudílného Goethova Fausta pro televizi, hrál jsem Fausta, a pyšně jsem si říkal: „Vidíš, teď točíš Fausta, to něco bude!“. A zároveň se točil Muž s punčochou, Malý pitaval z velkého města. „Teď jsi natočil toho Fausta, teď to přijde, otevřely se ti dveře filmu a tvorby.“ No a jediné, co jsem sklidil, tak bylo: „Hele, to bylo dobrý – dědku, už jsem tady!“ Fausta si nikdo nevšimnul. To je takový náš herecký úděl.

A jak to bylo s tou policií?
Člověk, kterého jsem hrál, tak vykrádal pumpy a měl na sobě punčochu. A těsně předtím, než se to odvysílalo, tak někdo udělal pumpy podobným způsobem. Čili oni měli takovou teorii, že si někdo ten náš scénář přečetl a podle něj to udělal. Takže – kdo to četl a komu jsme to půjčovali? Ale ptali se hlavně mě, protože indicie na toho lupiče hrozně seděly na mě. Byl stejně vysokej, v podstatě stejně starej, možná měl i podobnej hlas. Proto jsem byl několikrát na výslechu u kriminální policie. Dneska to můžu říct, protože už je to promlčené – ty peníze mám a pořád jsem je ještě neutratil! Zakopal jsem je na chalupě. Neřeknu kde, jsou tam v jedné plechovce. A vlastně nevím, jestli dneska ještě platí. To už mi asi nevymění, co?

Vy tam máte ještě další poklad, že? V té vaší sudetské krajince. Tam toho může být hodně. Stále jste nic nevykopal?
Stále jsem nic nevykopal. Traduje se, že ta rodina, která tam bydlela a byli odsunutí do Německa, tak že pán pracoval ve Varech v Březové v porcelánce a dělal tam mistra. A prý tam údajně něco zakopal. Byli tam dokonce i nějací jeho příbuzní a ti říkali: „Jo, dědeček nebo pradědeček vždycky říkal, že to zakopal někde tam u toho smrku.“ To už je dávno zarostlé, smrk je pokácený. Ale párkrát jsme tam byli s kamarády, kteří mají ta pípátka, a zatím jsme nic nenašli.

Nic?
Ale je pravda, že v těch Sudetech se občas stane, že když někam kopnete, tak se něco objeví. Před dvěma lety jsem něco upravoval na zahradě a potřeboval jsem bagrem odsunout zeminu z jednoho místa na druhé. Bagr odsunoval zeminu a objevil obrovský sklep. Tajemnej obrovskej sklep na zahradě, o kterém samozřejmě nikdo z nás nevěděl. Sudety jsou místo s přetrženýma dějinama, ty dějiny jsou tam opravdu přetržené, a nese to s sebou i tohle tajemství.

Smutný konec Michala Peška: Nejmladší kriminalista z Malého pitavalu zůstal v závěru života na vozíku a slepý

Kvůli filmům z hor se Ondřej Pavelka učil na běžkách

V Sudetech jste vyrůstal. Cítil jste tam, že je tam přetržená návaznost a nejsou tam starousedlíci?
Je to cítit, ano. S mým synem teď píšeme šestidílnou minisérii pro televizi. Šestidílný film, který se jmenuje Vlčinec. Je to takový Romeo a Julie ze Sudet a tímto tématem se zabývá, ale je to film ze současnosti, odehrává se v roce 2015. Ale to téma nás vzrušuje právě proto, že ty dějiny jsou přetržené, nedořečené a skrývá to v sobě spoustu tajemství. Dvě třetiny lidí se vysídlily, obsadili to lidé, kteří k tomu prostoru a krajině nemají žádný vztah, ale postupně si ho nalézají. I to společenství je velmi zajímavé a zábavné. Chceme, aby to byla trošku legrace, neměla by to být jen nějaká těžká věc. Sudety prostě miluju, mám k nim vztah, a to, co teď píšeme, je takové naše sudetské dítě.

Takže další Pavelka je šmrncnutý uměním?
Tak trošku je šmrncnutý.

Za vás se říkalo, že u Pavelků hrají divadlo i rybičky.
Ano. To si hezky pamatujete.

Mám pocit, že vás neustále vidím v nějakých zimních filmech ve spojitosti s horami. Třeba Padesátka, kde jste běžkařil. To asi bylo těžké natáčení, že?
Bylo to těžké natáčení. Je to o běžkařích a já tam hrál krále běžkařů, starého běžkaře s obrovskou minulostí, který běžky zvládá dokonale. Než jsme začali natáčet, tak přivedli olympijského vítěze Martina Koukala a jeho ženu, a že nás budou ty běžky učit, aby to mělo nějaký styl a abychom nevypadali jako úplní pitomci. Martin mě učil na běžkách, já jsem asi dvoje zlomil, jak běžky, tak hůlky.

On se pak zamyslel a řekl: „Víš co? To je zajímavý. Bude to takovej tvůj styl. Bulánův styl.“ Jmenoval jsem se tam Bulán. To je vlastně super. O Dominiku Haškovi, když byl v bráně, se říkalo, jaký je kolohnát, že má divný pohyby a žádný brankářský styl, a ejhle – je to jeden z nejlepších světových brankářů, který je dneska v síni slávy.

V tom filmu to ale vypadá, že to opravdu umíte.
No právě. Ale tímhle stylem by se nedalo ujet prakticky nic.

Ve vašem posledním filmu Na horách, tam také lyžujete?
Ne, tam nelyžuju. Tam hraju správce horské chalupy. Je to novinka, měli jsme spoustu premiérových debat s diváky a myslím, že se jim docela líbil. To je docela zvláštní, protože když pak vyjdou ty kritiky, tak to bývá naopak.

Jakub Štáfek se vrací jako kultovní fotbalista Lavi: Jsem zase za blonďatého troubu, rodina si musí zvykat

Film Vyšehrad Dvje a láska ke Slavii

Předtím jste měl v kinech úspěšný film Vyšehrad Dvje. Co ta trojka, Ondřeji? Kdy přijde? Scénář prý máte.
Úplně původně byla chviličku taková myšlenka, že by se to natočilo dohromady, spolu s tou dvojkou. Ale později zjistili, že ekonomicky to není úplně rozumné. Takže trojka je napsaná, a pokud vím, tak by se měla snad v létě nebo na konci léta točit.

A vy tam nemůžete chybět, že?
No jasně, samozřejmě, Král tam nesmí chybět. Když jsme ze začátku točili ty patnáctiminutovky na internet, tak jsem úplně zapomněl, že jsem to točil. A potom jsem byl na maturitním plese svého druhého syna Mikoláše. Byl jsem tam na toaletě a kluci říkali: „Jé, pane Král!“ a já jsem přemýšlel: „Proč mi říkají Král?“. A pak jsem si vzpomněl, že ta postava se jmenuje Král, majitel Vyšehradu, šéf, a teprve tam jsem pochopil, jaký se z toho stal fenomén. Mě to malinko minulo. Tak jsem se k tomu vrátil a vzniknul ten první film.

A přes to všechno, že Vyšehrad pojmenovává neduhy českého fotbalu, tak jste všichni zarytí fanoušci našich fotbalových klubů. Jak je to možné? Není zbytečné se dívat na český fotbal, když je to všechno předem domluvené?
A já jsem optimista! Já si myslím, že je to dnes výrazně lepší. Dokonce jsme v té jedničce malinko předpověděli výbuch na tom FAČRu. Natočili jsme to, potom nám covid malinko odsunul premiéru, a během toho se stal problém s Romanem Berbrem a začalo se to řešit. Všichni známe „Ivánku, kamaráde“ – teď mimochodem běží docela pěkný seriál Štěstíčku naproti. Viděl jsem ho a moc se jim to povedlo. Ale já jsem optimista a myslím si, že se to lepší a nejsou to ty roky, co to bylo špatné. Ale vy jste skeptická?

Nelíbí se mi třeba fauly. Ještě, že se vy herci s těmi fotbalisty kamarádíte.
Každý to nějak zkouší. Mně se to taky nelíbí. Hrozně se mi to nelíbí. Ale tenhle zlozvyk není jen u českého fotbalu. Na druhou stranu – zkusila jste si někdy přeběhnout to hřiště tam a zpátky třikrát? To si zase vezměte, že když takhle naběháte 22 kilometrů a on vás někdo vezme po té unavené noze, tak někdy to fakt docela hodně bolí.

A hlavně – na Slávii se to tolik neděje, že, Ondřeji?
Ne, samozřejmě, že na Slávii se to děje. Proto taky Lavi je úplnej blbec, protože to je Sparťan. My, kladné postavy, jsme Slávisti.

A proč zrovna Slavie? Jak se to stalo, že milujete zrovna Slavii?
Já jsem to nějak zdědil. Protože nejsem z Prahy, jsem pražská náplava, a oba moji bratranci, Mirek s Martinem, bydleli ve Vršovicích a byli Slávisti. Takže já jsem to po nich zdědil. Když jsem jako kluk přijel do Prahy, tak se šlo na Slavii. Od té doby to takhle mám. Nemám tu historii, jako mají třeba Prachařovi, kde byl už dědeček nebo pradědeček – a možná tu Slavii dokonce „zakládali“, to nevím. Tuhle rodinnou tradici nemám, ale mám to prostě přes ty bratrance.

O čem dalším promluvil Ondřej Pavelka:

• Jak se umístil 86. na Zlatém slavíku
• Proč se jako dítě v divadle počůral
• Jak vnímá svůj věk a nedávné sedmdesátiny
• Jak vzpomíná na školní léta a kamarádství s Ondřejem Havelkou
• O seriálu Ulice, kde si zahrál Oldřicha Farského

Na fotografie Ondřeje Pavelky se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Ondřej Pavelka odhalil policejní dohru Malého pitavala z velkého města: Peníze mám pořád zakopané na chalupě

+ 19 fotek + 20 fotek