Tajemství správného naslouchání podle psycholožky: Lidé chtějí především pochopení, pozor na nevyžádané rady

Komunikační strategie jsme v dětství okoukali od rodičů a učitelů a celý život je pak trénovali v praxi, až se staly naším komunikačním stereotypem. Používáme je tak i ve chvílích, kdy bychom rádi volili moudřejší slova. „Doběhnou nás hlavně, když jsme unavení, frustrovaní, když nám nezbude, než se spolehnout na automatickou nabídku mozku. Mozek je líný a rád volí především to známé,“ ozřejmuje psycholožka Olga Vlachynská v lekcích Umění komunikace, které běží na platformě Extrakurzy.cz.

Změnit tyto stereotypy si žádá čas i značné úsilí, ale vyplatí se to. Budeme díky tomu mít k dispozici širší škálu reakcí na nejrůznější komunikační situace.

Psycholožka Vlachynská odhaluje tajemství úspěšné komunikace: Na začátku jasně sdělte, co chcete řešit a z čeho máte obavy

Instrukce staví druhého do podřízené role

Častým vzorcem, který jsme v dětství automaticky převzali, jsou instrukce neboli příkazy. „Jde o věty typu: 'Neskákej, umyj nádobí, to mi neříkej, opatruj se, přestaň na mě křičet, utíkej, ať ti neujede autobus, běž si lehnout, když ti není dobře,'“ vyjmenovává Vlachynská.

Instrukce je nejdominantnější způsob komunikace. Ve chvíli, kdy využíváme rozkazovací způsob, očekáváme splnění úkolu bez debat a přesně. „Má to své výhody. Instrukce je rychlá a efektivní, hodí se pro krizové situace, ve chvíli, kdy spěcháme, jsme pod tlakem a také ve chvíli, kdy máme jasně daný postup, který je třeba co nejpřesněji dodržet,“ vysvětluje psycholožka.

V ostatních případech už ale tak efektivní není. Vylučuje totiž kreativitu a hledání alternativ. Navíc druhého staví do podřízené role a může vzbuzovat pocit nátlaku. „I kdyby pak vaše myšlenka a řešení bylo sebechytřejší, může se lehko stát, že ho druhý bude odmítat jen proto, že mu ho servírujete až moc nadšeně,“ varuje psycholožka. Zjemnit instrukci lze použitím podmiňovacího způsobu - například „Mohl bys mě poškrábat na zádech?“ - méně direktivním tónem hlasu a slůvkem „prosím“.

Chcete, aby vás druzí pochopili? Držte se tří jednoduchých zásad, radí psycholožka Vlachynská

Proč přestat udělovat nevyžádané rady

Dalším úskalím stereotypní komunikace jsou rady. Jde o jemnější verzi instrukce. „Abychom mohli radit, měli bychom dané věci rozumět lépe než člověk, kterému radíme. V ideálním případě na ni být expert a měli bychom se zeptat, jestli druhý o ni vůbec stojí,“ nabádá Olga Vlachynská.

Možná také znáte lidi, kteří fungují jako generátor nevyžádaných rad. S něčím se jim svěříte a jako dobře nachystaný kulomet na vás vypálí sadu rad, o které jste se vůbec neprosili. „Takové nevyžádané rady mohou znít například takto: 'Jako nechci ti radit, ale myslím, že už bys mu ten dudlík dávat neměla a na nočník už bych ho také začala posazovat,'“ dává příklady.

Rada je často naším autopilotem ve chvílích, kdy s námi druhý sdílí nějakou náročnou životní situaci. V takových chvílích na sebe často klademe příliš vysoké nároky a říkáme si, musím druhému pomoci situaci vyřešit. To ale vůbec nemusíme.

Komunikace jako klíč k úspěchu: Psycholožka vás naučí, jak správně mluvit, abyste se vyhnuli konfliktu

Cílem není poradit, ale vyslechnout

Než váš autopilot vypálí nějakou komunikační perlu, raději pozorně naslouchejme a s pokorou předpokládejme, že neznáme správné řešení. Člověk, který se nám svěřuje, totiž většinou nehledá chytráka, který mu řekne, co má dělat, a pokud ano, pak se sám zeptá. „Naši blízcí většinou hledají pochopení, někoho, kdo je vyslechne a bude se zajímat,“ upozorňuje Vlachynská.

Když už nám nějaká nevyžádaná rada ujede, pak se nechejme odmítnout. „Pokud se potřeby radit nechcete vzdát, protože máte pocit, že vám to jde hezky od ruky a jste děsně chytří, pak se vždy ujistěte, že je rada vyžádaná. Třeba takto: 'Chceš, abych tady s tebou byla, jen ti naslouchala, nebo chceš slyšet i nějaký moje nápady, jak situaci řešit? S tím, o čem povídáš, mám také své zkušenosti,'“ nabádá dále psycholožka.

Chybné je podle psycholožky očekávat, že když někomu dobře poradíme, uleví se mu. Skutečná úleva totiž přichází, když se cítíme vyslechnutí, pochopení a respektovaní. Jak takovou komunikaci otvírat, o tom Olga Vlachynská promluví v příštím díle Umění komunikace.