Jestli něco mezilidskou komunikaci výrazně ovlivňuje, pak jsou to emoce účastníků. Ne vždy přitom mají takový efekt, jaký bychom si představovali. Jak druhému sdělit, jak se cítíme, a jak během rozhovoru zvládat emoce? Na to odpovídá psycholožka Olga Vlachynská ve svém kurzu Umění komunikace.
Emoce jsou produktem starších částí lidského mozku, nelze je tedy potlačit rozumem. Někdo se na jejich vlnách zmítá více, jiný méně. Máme je ale všichni a jde o to naučit se na nich obrazně řečeno surfovat - tedy rozpoznat je, pojmenovat a správně komunikovat.
„Se spoustou emocí máme navíc spojený pocit studu. Stydíme se, že jsme vzteklí nebo smutní, že máme strach nebo že nás něco tak dlouho bolí,“ poukazuje Vlachynská v Umění komunikace, které je stále dostupné na platformě Extrakurzy.cz. „Trik ale není v tom určité emoce ze života promazat, vyhnout se jim a neprožívat je. Všechny mají svůj význam a je třeba je brát jako užitečné zdroje informací,“ poukazuje.
Pojmenujte emoce a sdělte je protějšku
Tuto informaci je pak vhodné v rámci komunikace sdělit svému protějšku. Jako příklad Vlachynská uvádí pocit zoufalství. „Bývám zoufalá třeba v práci před uzávěrkou, a o tom by měla vědět moje šéfová nebo moji kolegové,“ vysvětluje. „Nebo bývám zoufalá, když přijdu domů a děti křičí jedno přes druhé. O tom by měly vědět děti a možná manžel,“ vyjmenovává.
Ve chvíli, kdy se staneme experty na vlastní emoční prožívání, můžeme začít pojmenovávat, co se v nás odehrává nejenom pro sebe, ale i pro druhé. „Tím otvírám prostor pro větší srozumitelnost komunikace, její transparentnost, a umožňuji partnerovi reagovat nejenom na fakta, která mu říkám, ale i na moje vnitřní prožitky,“ tvrdí Olga Vlachynská. „Promazávám tím šum a ladím komunikaci k větší srozumitelnosti. Důležité je to obzvláště ve chvíli, kdy jsou moje emoce silné a komunikaci zabarvují.“
Jak komunikovat svoje emoce
Formulace, která pomůže pročistit komunikaci, může vypadat třeba takto: „To mě zraňuje, když říkáš, že jsem včera nic neudělala,“ nebo „Uf, teď se mi hodně ulevilo, když jsi mi řekla, jak to cítíš,“ anebo „Začínám být z téhle komunikace hodně zmatená a nevím, která bije,“ anebo „Hele, docela se stydím o tomhle mluvit.“ Všechny tyto formulace mohou znamenat velký rozdíl v komunikaci - obzvlášť, když je náročná a emočně nabitá.
V dalším díle se psycholožka Olga Vlachynská bude věnovat tomu, jak druhým říkat těžké věci.




