Hana (58): Chtěla jsem si koupit přízeň vnučky, místo toho jsem přišla o všechny peníze i o manžela

Začalo to nevinně. Můj zeť Marek pocházel z dobře zajištěné rodiny. Jeho rodiče, Kristýna a Tomáš, žili v luxusním domě s bazénem na okraji Prahy. Když se narodila moje milovaná vnučka Eliška, byla jsem nejšťastnější na světě. Jenže jak rostla, trávila u nich čím dál víc času.

Eliška milovala plavání, a tak s příchodem léta trávila každý víkend u druhé babičky a dědy. Moje dcera Anna mi do telefonu vysvětlovala, že u nich má Eliška všechno pohodlí a bazén na dosah ruky, zatímco já ji mohla vzít maximálně na sídlištní hřiště. Cítila jsem se méněcenná, protože jsem neměla vilu ani peníze na drahé dárky, ale jen naše malé, skromné bydlení.

Jana (68): Vnučka zrušila svatbu tři dny po naší schůzce. Prozradila jsem jí své nejtemnější tajemství

Dostala jsem skvělý nápad

Jednoho večera jsem při probírání starých papírů narazila na list vlastnictví k naší staré chatě u jihočeského rybníka. Koupili jsme ji kdysi s manželem Pavlem, ale léta jsme tam nejezdili a stavba chátrala. V hlavě se mi zrodil plán: zrekonstruuji chatu a vytvořím tam pro Elišku hotový ráj. Příroda, les a rybník přece musely porazit umělý bazén! Rozhodla jsem se použít naše celoživotní úspory, které jsme měli odložené na horší časy. Když jsem to nadšeně předestřela Pavlovi, tvrdě jsem narazila. „Zbláznila ses? Chceš utratit všechny naše úspory za tuhle barabiznu?“ křičel na mě. Já si ale stála za svým, zaslepená touhou získat vnučku zpět.

Ignorovala jsem manželovy protesty, najala řemeslníky a sledovala, jak statisíce korun mizí závratným tempem. Chata vyžadovala novou elektřinu, střechu i podlahy. Do Eliščina pokoje jsem pořídila patrovou postel se skluzavkou a na zahradu postavila hřiště. Když bylo vše hotové a voňavé novotou, zavolala jsem dceři, aby přijely na víkend. Anna se sice radovala, ale hned dodala, že tento víkend už mají s Markovými rodiči domluvenou oslavu u bazénu. Slib, že přijedou příště, mě bolel, ale musela jsem počkat.

Když konečně dorazili, byla jsem napjatá k prasknutí. Eliška si sice chvíli pohrála v pokojíčku, ale pak zatoužila po koupání. Vzala jsem ji k rybníku. Voda však nebyla průzračná jako v bazénu, dno bylo blátivé a plné řas. Eliška vlezla do vody po kolena, otřásla se a se slovy: „Tady je to studené a špinavé, chci do bazénu k babičce Kristýně!“ utíkala na břeh. Večer u ohně mi dcera opatrně naznačila, že Eliška je zvyklá na jiný standard, a Marek chladně dodal, že jeho matka má prostě lepší zázemí a není důvod se kvůli tomu urážet. Cítila jsem, že jsem prohrála na celé čáře.

Růžena (71): Vnučka u mě bydlela zdarma a jen si stěžovala. Po jejím divokém večírku jsem musela tvrdě zasáhnout

Cítila jsem se poražená

O pár týdnů později se u Kristýny a Tomáše konala oslava Eliščiných narozenin. Seděla jsem na luxusním lehátku s drahým drinkem v ruce a pozorovala vnučku řádící v bazénu. Kristýna si ke mně přisedla se samolibým úsměvem. „Slyšela jsem, že jste opravili tu chatu, Hanko. Prý to stálo spoustu peněz. K čemu to ale bylo, když Eliška raději jezdí k nám?“ rýpla si. Když jsem hlesla, že jsme chtěli Elišce nabídnout alternativu, jen se tiše zasmála, poplácala mě po ruce a dodala: „Peníze sice nejsou všechno, ale ulehčují život. Nemusíš s námi soupeřit, my jsme přece jen trochu výš.“

Odešla jsem se slzami v očích a hlavou plnou studu. Teď sedím v našem panelákovém bytě. Opravená chata u rybníka zeje prázdnotou, celoživotní úspory jsou pryč a můj vztah s manželem Pavlem je chladnější než kdy dřív. Eliška dál tráví víkendy u bohatých prarodičů v bazénu a já zůstala úplně sama se svou zahořklostí a bolestným vědomím, že druhou babičku prostě nepřebijete.

Božena (67): Odmítla jsem vnučce financovat bydlení. Rodina mě za to označila za sobeckou a lakomou babičku