Herečka Tereza Kostková se po třech letech vrátila do talkshow Na kafeečko a v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou promluvila o svém odchodu ze StarDance po dlouhých 20 letech. Svěřila se také, jak si zvyká na novou životní etapu, kdy její dospělý syn Antonín odešel ze společného domova. A jak si poradila s jeho prázdným dětským pokojem?
Herečka Tereza Kostková (50) šokovala společně s Markem Ebenem celou republiku prohlášením, že letošní ročník StarDance je jejich poslední. Z moderátorského postu odcházejí po dvaceti letech, v soutěži přitom byli od samého počátku.
Mimo to prožívá herečka velké změny také v osobním životě. Její devatenáctiletý syn Toník totiž vylétl z hnízda a jí doma zbyl prázdný dětský pokojíček. „Samozřejmě prožívám nostalgii jako každý jiný. Také mám smutnější nálady a procházím různými emocemi. Jednou jsem o tom mluvila s kamarádkou. Právě od toho máme blízké přátele, abychom s nimi takové věci mohli probírat. A ona mi řekla nádhernou větu: ,Nikdy se nedívej na to, co můžeš ztratit, ale na to, co můžeš získat.' To je překrásná myšlenka,“ říká herečka, která může být skvělou inspirací pro všechny ostatní mámy, kterým děti odešly do světa.
Tereza Kostková končí ve StarDance
Ohlásili jste konec StarDance. Řada, která právě běží, je vaše poslední, přesto neztratila noblesu, a jako kdyby se ve vás probudila ještě větší hravost. Čím to je?
To je hezké, že to říkáš, protože mi to říká víc lidí. Maminka mi po prvním díle psala: „Vy jste tak nějak hezky uvolnění.“ Čímž samozřejmě nikdo nechce říct, že jsme předtím uvolnění nebyli. Tu hezkou uvolněnost, kterou nemyslím jako nějakou polevenost, ale jako radost a plynutí, na nás také cítím. Myslím, že je to právě tím, že se věci dějí včas. Když se s něčím dopředu srovnáš a víš, že vyrážíš na cestu, na kterou jdeš správně, jdeš uvolněně a radostně.
Zase se mi potvrdilo, že nám lidem jisté definitivum může být v něčem ku prospěchu. Když víš, že někam jdeš naposledy, jsi s tím srovnaná a všechno bylo včas a jasně řečeno, můžeš najednou volně plout. Vnímáš všechno ještě intenzivněji, jsi opravdu při věci. Každou věc slyšíš poprvé a naposledy. Myslím, že právě to může být důvodem naší uvolněnosti. Ale je to jen moje úvaha, protože já si tyhle věci vlastně nevysvětluji, já je prožívám.
Připadáte mi také hravější.
Ono se ti najednou spojí celých těch dvacet let. Třeba se na nás přišel podívat můj syn Tonda s přítelkyní. Seděli tam, já je koutkem oka viděla před nástupem a říkala jsem si: „Ježíš, já ho měla před dvaceti lety v bříšku.“ To je krásné, jak se ti všechno propojuje. Najednou žiješ všech těch dvacet let naráz. A díkybohu je žijeme i s diváky. Někteří nás sledují od začátku, jiní do toho dorostli, někdo se mezitím narodil a na StarDance vyrostl. Jsme nějakým způsobem pospolu. Myslím, že je to správné a že je to dobrá tečka. Taková tečka, za kterou následují ještě tři tečky.
Očekávám, že ve StarDance nastanou ještě další změny. Myslím si, že ti, kteří přijdou po vás, to budou mít hodně těžké.
To beru jako velmi hezký kompliment. Musím říct, že nás s Markem hrozně potěšilo, jak lidé naše rozhodnutí přijali. Samozřejmě nevidím každému do hlavy a nečtu všechny články, ale člověk nějakou tu první vlnu reakcí vnímá. Povídám si s lidmi na zájezdech, potkávám je na ulici a mám pocit, že převažuje obrovské pochopení a respekt k našemu rozhodnutí.
To mi přijde úžasné. A současně je tam samozřejmě ta vlna, že je to lidem líto a že nás mají rádi. To je moc hezké. Já jsem vždycky s humorem říkala: „Představ si, že oznámíme konec a hlavní reakce bude: No konečně!“ Neříkám, že si to někdo nepomyslel, ale pokud to lidem ještě bude líto, znamená to, že jsme odešli včas.
Neberu každou nabídku a nemoderuji nahá
Je nějaký typ moderování, který bys odmítla?
Myslím, že pro mě není rozhodující velikost prostoru nebo počet diváků. Důležitější je obsah pořadu. Dnešní televize nabízejí spoustu formátů, které bych moderovat nemohla. A myslím, že by mi je ani nikdo nenabídl, protože bych pro ně nebyla správný typ moderátorky.
Jsou témata, která bych vůbec nechtěla zpracovávat a přinášet lidem. Někdo si možná řekne, že jsem stará, retro, úzkoprsá nebo příliš usedlá. Ale existuje hodně pořadů, u kterých vůbec nechápu, že je někdo sleduje a že je někdo nabízí. Snažím se tomu rozumově porozumět. Když se na to někdo dívá, asi to potřebuje. Ale já se v takovém pořadu určitě neocitnu a ani si ho nezapnu.
A nestalo se ti někdy, že jsi přijala nějakou moderátorskou práci, třeba firemní akci, která ti tematicky úplně neseděla?
S tím si většinou poradím. Ono se to přirozeně přitahuje. Většinou mi nabízejí kultivované akce. Asi po těch letech ve StarDance lidé tuší, jaký typ moderátorky jsem. Třeba běžně nemoderuji nahá.
Jak vlastně vnímáš samotnou profesi moderátora?
Já ji nepodceňuji, ale ani nepřeceňuji. Jsem především divadelník a moderátora vnímám jako hezky oblečeného a nalíčeného inspicienta. Je to člověk, který musí celou akci dovést od začátku do konce. Ví, kdo má kdy přijít, kde má stát, jak dlouho má mluvit, jak se má všechno zahájit a jak skončit. Je prodlouženou rukou režiséra, který má na starosti třeba složitý přenos nebo velkou akci. Vy jste domluvení a ty to musíš celé provést.
Je to zodpovědná a úžasná práce. A ještě je fajn, když si lidé ani nevšimnou, jak je to složité. Když všechno plyne s lehkostí, není vidět ta konstrukce a ty třeba občas někoho pobavíš nebo neřekneš úplný nesmysl. To jsou přidané hodnoty. Ale v zásadě jsi inspicient, který musí všechno dovést od začátku do konce. A myslím to s velkou úctou.
Syn Toník odešel z domu, začala nová etapa
Někdy mám pocit, že se člověk něco naučí, a vzápětí přijde další životní změna a musí se učit zase něco nového. Četla jsem, že tvůj syn Toník už je tak velký, že s tebou nebydlí, a ty jsi dokonce vyklízela jeho pokojíček. Jak se s tím jako maminka vyrovnáváš?
Víš, co je na tom nejlepší? Že my se pořád chceme na něco připravovat. Ale některé věci se v životě prostě dějí. A jednoho dne se stane i to, že dítě vylétne z hnízda. A pojďme si říct, že je to zdravé, správné a že je to dobře.
Jenže to musí být pro maminku hrozně těžké. Najednou třídíš jeho školní sešity, plyšáky a všechny vzpomínky na dětství.
Samozřejmě. Když třídíš školní sešity a hračky, jsi dojatá. Každá maminka to prožívá nějak jinak. Někdo je citlivější, někdo razantnější, každý máme svoji povahu. Ale nějak tím projdeš. A hlavou víš, že je to ta nejzdravější a nejsprávnější věc, která se mohla stát.
Mohla jsi tam přece nechat takové Toníčkovo muzeum.
Ne, to ne. Myslím, že tady se možná lidé trochu liší. Vím o lidech, kteří nechávají nedotčené pokoje po svých blízkých, někdy i po těch, kteří už zemřeli. Ale já mám ráda život. Samozřejmě nemám nic proti muzeím, historii a uchovávání vzpomínek. Myslím to obrazně. Ale dělat z něčeho, co už změnilo svoji podobu, takové mauzoleum, to mi není blízké.
Neříkej mi ale, že jsi vyhodila všechny Toníkovy plyšáky!
To ne! Plyšáky samozřejmě schováváme na další kolotoč. A já sama mám některé věci z dětství moc ráda. Jenom nechci být příliš vázaná na hmotné předměty. Toníka jsem se ptala, co si chce nechat on. A já jsem si samozřejmě schovala obrázky a různé vzkazy, které mi jako malý psal.
Takové to první dětské písmo a na papírku: „Mám tě rád, maminko.“ To si samozřejmě nechávám. K tomu mám obrovský vztah, protože za tím předmětem je láska toho dítěte. Ale jinak jsem člověk, který se poměrně rychle obrací k novým věcem.
Takže se snažíš spíš dívat dopředu než zpátky?
Ano. Samozřejmě prožívám nostalgii jako každý jiný. Také mám smutnější nálady a procházím různými emocemi. Jednou jsem o tom mluvila s kamarádkou. Právě od toho máme blízké přátele, abychom s nimi takové věci mohli probírat. A ona mi řekla nádhernou větu: „Nikdy se nedívej na to, co můžeš ztratit, ale na to, co můžeš získat.“
To je překrásná myšlenka. Bavily jsme se tehdy i o ukončování jiných věcí v životě a ona mi říkala: „Nedívej se na to, co ztrácíš, ale na to, co tím krokem získáváš.“ A je vlastně úplně jedno, o jakých koncích mluvíme. Pro mě je tahle myšlenka moc krásná.
Teď mě napadá, že jste s manželem osm let spolu, že? Takže jste vlastně poprvé takový mladý pár bez dětí. Máte celý dům sami pro sebe.
My jsme strašně mladý pár! Ale nezapomeň, že máme ještě psí miminko. Je mu sice už šest let, ale on se pořád chová jako dítě. Pes totiž velmi dobře pochopí, jaké má v rodině postavení. My jsme ho měli už v době, kdy Toník bydlel doma, takže on byl vlastně Toníkův mladší bratr.
A do téhle role se usadil a hodlá v ní zůstat. Takže my máme pořád dítě, akorát má čtyři nohy. Ale je to přece jen o něco zvladatelnější. Ten pes už neprochází tak zásadním vývojem jako člověk.
Místo dětského pokoje vznikla šatna
A jak jste tedy naložili s Toníkovým pokojíčkem?
Nedávno jsem se o tom bavila s jednou kolegyní, které také odchází dcera z domova. Říkala jsem jí, že už je to nějakou dobu, co Toník odešel. Já jsem jeho pokojíček nejprve jen začala využívat jinak. Potom jsem ho vyčistila a teprve letos jsem se zbavovala nábytku. A právě jsem se snažila nedívat na to, co ztrácím, ale na to, co získávám. Takže ti to teď řeknu s patřičným nadhledem a rozmarností. Z malého pokojíčku – zdůrazňuji malého, abyste neměli pocit, že žijeme na zámku – jsem si udělala šatnu!
Ty máš vlastní šatnu?
Já mám šatnu! Takže třeba můj muž má po osmi letech konečně víc než šest ramínek. Dobře, měl jich asi dvacet, měl takový svůj kouteček. Ale teď získal ohromné množství prostoru v naší původní malé šatně. Může si všechno krásně rozvěsit. A já mám svoji novou šatnu. Samozřejmě tam mám i nějaké jeho zimní věci, aby to nevypadalo, že je úplně jenom moje.
Nebuď tak demokratická. Je to tvoje šatna!
Navrhovala mi ji Gábinka Hámová, moje celoživotní designérka. Spolu už jsme dělaly spoustu projektů. Já vždycky říkám, že to děláme společně. Ona to celé navrhne, vymyslí a já to zaplatím, zrealizuji a potom v tom žiju. A je to prostě krásné. Takže, dámy, abychom od těch velkých filozofických úvah a různých emocí přešly také k něčemu praktickému: Je dobré vědět, že když vám dítě odejde z domova, můžete tím třeba získat šatnu. Samozřejmě to teď trochu zlehčuji.
O čem dalším promluvila Tereza Kostková:
- Jak vznikala její aktuální kniha Tereza
- Jak si užívala jiný typ moderování StarDance v halách po celé republice
- Proč ráda spoléhá na svoji intuici
- Kdy si začala uvědomovat slávu svých rodičů
Na fotografie herečky Terezy Kostkové se můžete podívat v naší fotogalerii.









