
Štíhlost je pro Danu posvátná a obezitu u ostatních nedokáže vystát. Když začal nekontrolovaně přibírat i její manžel Petr, pořádně ji to rozhodilo a rozhodla se pro drsnou lekci…
Petr nikdy nebyl vyloženě štíhlý, ale obézní také ne. Prostě normální chlap. Ani jeho menší bříško, které se mu s lety objevilo, mi nepřekáželo. Jenže v poslední době se na něj ale kila začala lepit nějak moc rychle. A já nemohla jen nečinně přihlížet...
Nadváhu nedokážu pochopit
Asi to mám v genech, protože jsem si celý život udržela štíhlou postavu. Sice mě příroda neobdařila bujným poprsím, ale s tím jsem se vyrovnala. Co ale opravdu nesnáším, je obezita. Když vidím, jak někomu přetékají špeky z oblečení, je mi to vyloženě nepříjemné. Jít na koupaliště, kde se na slunci roztékají lidé s pneumatikou na břiše, je pro mě skoro za trest.
Nechápu, proč s tím něco neudělají. Proč nemají vůli. Samozřejmě, někdo může mít zdravotní problémy. Ale když slyším, kolik Čechů je obézních kvůli špatné životosprávě a nedostatku pohybu, jen si klepu na čelo. Přece není tak těžké se denně chvíli hýbat nebo si místo vepřového s šesti knedlíky dát kuřecí plátek se salátem. Je to volba každého z nás...
Manželova kila navíc se mi nelíbí
Všechno se změnilo po Petrových šedesátinách. Jednoho dne přišel s tím, že nedopne kalhoty. Jelikož mu oblečení obstarávám já, vím, že jeho velikost se léta neměnila. Zjištění, že bude potřebovat větší číslo, mě zaskočilo. Najednou jsem si začala všímat, že je ho celkově víc, a to nejen v pase.
„Hele, Petře, nepřibral jsi trochu?“ zeptala jsem se ho, když se zadýchal cestou po pár schodech do našeho bytu. „Možná,“ odpověděl podrážděně, ale dál se o tom bavit nechtěl.
A nehodlal s tím ani nic dělat. Nejhorší to bylo v noci, když se ke mně přitulil a já na zádech ucítila jeho studené faldy. Naštěstí se nepokusil o nic víc, i tak to ale bylo velmi nepříjemné.
Snažím se ho motivovat
Došlo mu to až ve chvíli, kdy balil na naši dovolenou v Egyptě. Zjistil, že jsou mu některé kraťasy a letní košile malé. A tak jsem mu musela ze starých tepláků udělat volnější šortky, aby měl aspoň něco na sebe. A rázně jsem mu řekla, že musí shodit, jinak se se bude muset spokojit s tím, co má. Nebudu utrácet za nové oblečení jen proto, že ztloustl. Jen ať má motivaci, ať se snaží.
Občas si postěžuje, že nosí pořád to samé, ale já jsem neoblomná. Ať zhubne, a pak se zase vejde do svých starých věcí. Až se mu to podaří, s radostí mu jako odměnu půjdu koupit něco pěkného na sebe. Do té doby je to jen na něm.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




