Facebook
Instagram
Marie se s budoucím manželem seznámila, když oba ještě chodili na střední školu. Byla to přesně ta studentská láska, která vám vydrží do dospělosti. Když přišel čas založit rodinu, ani jeden neváhal.
S manželem jsem se seznámila, když mi bylo patnáct. Pamatuji si to jako dnes. Šla jsem první den na gymnázium, kde jsem nikoho neznala. Aniž bych to tušila, ten den měl změnit celý můj život a dát mu směr. Tam jsem totiž poprvé potkala svého budoucího manžela, otce mých dětí.
Z prvního těhotenství jsem měla velkou radost
Naše láska vydržela celou střední školu. Pak nastal čas si vybrat, kam půjdeme dál. Já chtěla být už odmalička dětskou doktorkou. Partnerovi chvíli trvalo, než si našel obor, který by ho bavil. Nakonec se začal věnovat IT technologiím. O pár let později jsme oba úspěšně dokončili vysoké školy a začali uvažovat o rodině.
Vždy jsem si přála mít hodně dětí, měla jsem je moc ráda. Když jsem poprvé otěhotněla, měli jsme s manželem obrovskou radost. Vlastně násobenou dvěma, protože jsem zjistila, že čekám dvojčátka.
Po porodu jsem nastoupila na mateřskou. Věděla jsem hned od začátku, že to nebude snadné, ale nikdo mě nemohl připravit na to, co mělo přijít. V noci jsem ani na chvíli nezamhouřila oko. Vždy jsem vstávala k jednomu nebo druhému dítěti. Šestinedělí jsem celé doslova protrpěla.
Další těhotenství mě zaskočilo
Neuběhl ani rok a já zjistila, že jsem opět těhotná. Radost už byla daleko menší. Nechtěla jsem znovu zažít bezesné noci a doufala jsem, že teď konečně budu moct aktivněji trávit čas s dvojčaty, když už jsou trochu větší.
Přesto jsme si s manželem dítě nechali. Ale vyvstala otázka, kdo s ním zůstane doma. Já jsem už nechtěla, potřebovala jsem se vrátit do práce a manžel mě v tom podpořil. Dokonce říkal, že se na novou roli muže v domácnosti těší. Byla jsem mu za to neskonale vděčná. Sám dokonce navrhl, že skončí ve své současné práci a bude brát jen některé zakázky, na nichž může pracovat i doma.
Manžel se začal měnit
Přišel den D. Narodila se nám krásná holčička a já se po 4 měsících od porodu vrátila do práce. Manžel zůstal s dětmi doma, kde pral, vařil a staral se o ně. Já během tohoto období chodila do své ordinace. Práci jsem vzala jen na poloviční úvazek, abych mohla manželovi co nejvíc pomáhat. Posledních šest měsíců se mi zdálo, že prožívám nejšťastnější chvíle svého života. Trávíme spoustu času jako rodina, užíváme si, chodíme na výlety.
Přesto se mi občas zdá, že s manželem není něco v pořádku. Často je naštvaný, smutný a stále více se nás straní. Když se ho zeptám, co se děje, odpoví, že nic a že je vše v pořádku. Tomu ale nevěřím, znám ho spoustu let, takže poznám, když je něco špatně. Vůbec nevím, co mám dělat, ani jak mu pomoci. Chybí mu práce, nebo se děje něco jiného?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
