Martina (58): Po letech jsem potkala lásku z tábora. Osud nás dal vtipně dohromady

Za socialismu jsme všichni hodně trávili čas v přírodě. Od patnácti let jsem jezdila jako praktikantka na dětské tábory a později i jako vedoucí oddílu. Moc mě to bavilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (37): Na tu letní lásku jsem nezapomněl dvacet let. Překvapilo mě, že máme stejný osud

Krásné vzpomínky mi nikdo nevezme

Byla to doba, na kterou velice ráda vzpomínám. Přes den jsme zajišťovali zábavu pro dětský kolektiv a večer jsme se my dospělí scházeli u ohně. Zpívali jsme a něco popili. Často na těchto akcích vznikaly letní lásky, které měly krátkou dobu trvanlivosti. Což lásce neubíralo na síle. Ba naopak. Chvilkové vzplanutí a za dva týdny jsme prožili vše, co jsme prožít měli.

Pak šel život dál. Vdala jsem se, porodila tři děti, rozvedla se a postavila se znovu na vlastní nohy. Bylo mi skoro padesát, když mi manžel oznámil, že se zamiloval. Tušila jsem to. S příchodem nové kolegyně, o které se občas zmínil, úplně ožil. Začal o sebe opět pečovat, začal cvičit a vůči mě měl jen kritiku. Najednou jsem vše dělala špatně.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (49): Po třiceti letech jsem se vrátil do rodného domu. Kromě vzpomínek jsem tam našel i svou první lásku

V životě mě už nic nepřekvapí

Tím, že jsem nebyla překvapená, jsem rozvod ustála celkem dobře. Horší to bylo s novým bydlením. Sice jsem odešla jako zabezpečená žena, ale byty, které byly k prodeji, nesplňovaly moje požadavky. Celý život jsem žila v domě se zahradou, a tak jsem chtěla alespoň terasu. Nakonec jsem s lehkým kompromisem sehnala to, co jsem chtěla, a začala nový život.

Ten se odvíjel zcela klasicky. Rozvedení skončí vždy na seznamce. Stejně jako já. Randila jsem, někdy z toho bylo víc, jindy zůstalo u prvního setkání. Až jsem potkala Ludvíka. Vztah klapal. Nebyla to vášeň. Byla to rozumová záležitost. Uměli jsme si povídat, měli jsme společné zájmy, rádi jsme cestovali a oba jsme chtěli to samé. Kamaráda na zábavu, ale bydlení každý ve svém.

Mohlo by Vás zajímat:

Liliana (32): Magie letního slunovratu mi přinesla dávnou lásku, pomohl obřad s bylinkami

Život umí rozdat vtipné karty

S Ludvíkem jsme se stýkali asi půl roku, když mi oznámil, že do města přijel jeho bratr a půjdeme společně na večeři. Ta probíhala skvěle, hezky jsme se bavili. Ludvík odešel na toaletu a jeho bratr mě chytnul za ruku a povídá: „Martinko, ty už si mě nepamatuješ? Nebo jsi mě jen nepoznala? Dětský tábor ve Sloupu. Prožili jsme spolu krásné léto.“

Zírala jsem na něj a najednou mi to vše docvaklo. Ano, poznala jsem oči. Kdysi černovlasý uhrančivý mladík se svalnatou postavou se změnil na plešatého sportovce. Nepoznala jsem ho. Před Ludvíkem jsme hráli dál své role a vyměnili jsme si kontakt. Zavzpomínáme soukromě. Nic z toho nebude, ale je to vtipné. Život prostě umí rozdat zajímavé karty.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (32): Miluji svého přítele a chci si ho vzít. Nejprve se ale musí vyléčit