Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Sabina se rozhodla doma představit svého přítele Ariho. Doufala, že k němu její rodiče budou tolerantní. Tátovi se ale vůbec nelíbil a dal to výrazně najevo....
Naši se těšili, až si konečně domů někoho přivedu. Otázky na to, jestli někoho mám, jestli s někým chodím, anebo se alespoň s někým vídám, byly na denním pořádku. Proto jsem se těšila, až jim konečně představím Ariho.
Tátovi se moc nezdál
„Ari? To je ale zvláštní jméno,“ podivil se táta, když jsem jim s mámou poprvé řekla o tom, že mám nového přítele, „nedokázala bych na první dobrou říct, že je to klučičí jméno… zní tak… neurčitě.“
„To je účel,“ dala jsem mu za pravdu, „víš… Ari teď prochází tranzicí.“
Táta se nechápavě zamračil, dokonce odložil noviny a podíval se na mě.
„Tranzicí? Co to znamená? To nechápu.“
Hluboce jsem se nadechla a připravila se na vysvětlování. Ari byl můj přítel, identifikoval se jako muž, ale biologicky byl stále dívkou. Ačkoliv již bral hormony a léky, oblékal se jako muž a vystupoval tak, neměl za sebou plnou tranzici.
„Ari byl původně holka,“ vysvětlila jsem mu opatrně, „ale identifikuje se jako kluk. Proto takovéhle jméno… původně se jmenoval Adriana, takže chtěl něco podobného.“
„Hned to dává smysl… Ari zní hezky,“ usmála se moje máma povzbudivě, ale nezdálo se, že by to přesvědčilo mého tátu.
„Takže chodíš s holkou,“ konstatoval ostře a já se zamračila.
„Ne, tati. Ari je kluk. A až ho sem přivedu, chci, abys to respektoval. Je to můj přítel.“
Doufala jsem, že to překousne
Doufala jsem, že se to tátovi uleží a až Ariho přivedu k nám, bude se k němu chovat normálně. Mnohokrát jsem mu kladla na srdce, jak je to pro mě důležité a jak chci, aby se snažil. On mě ale vždycky odbyl a nechtěl se o Arim bavit. Nestačilo mi tedy nic jiného než doufat. Pár týdnů po rozhovoru s rodiči jsem se rozhodla Ariho k nám vzít na oběd. Chtěla jsem, aby se s našimi seznámil, měla jsem pocit, že to náš vztah posune na novou úroveň. Kdybych věděla, co můj táta předvede, nikdy bych ho domů nepřivedla.
„Mami, tati, tohle je Ari, můj přítel,“ představila jsem ho našim, když nás vzali dovnitř. Ari se usmál a oběma jim podal ruku.
„Ari, těší mě,“ zubil se na ně vesele, „přinesl jsem vám domácí sušenky, co jsem upekl… a kytičku.“
„Ari, moc ti děkujeme, to jsi nemusel,“ usmála se moje máma a věci si od něj přebrala, zatímco můj táta si ho nedůvěřivě prohlížel. Když jsme se usadili u stolu, hlasitě si odkašlal.
„Ari… pro co že to je zkratka? Zapomněl jsem to,“ zeptal se a já jsem okamžitě ztuhla.
„Tati, to je jeho jméno…“ snažila jsem se ho zarazit, ale táta mě nenechal domluvit.
„Už si vzpomínám, Ariana. Takže, Ariano… kde že ses s naší dcerou seznámila?“
Úplně mě znemožnil
Cítila jsem, jak mi prudce buší srdce a Ari vedle mě ztuhl. Ostře jsem se na tátu podívala.
„Tati, co jsem ti říkala,“ sykla jsem na něj a intenzivně mu hleděla do očí, „Ari používá oslovení on.“
„Ano, omlouvám se, já trouba,“ plácl se táta do čela a Ari se nervózně zasmál, „je to matoucí… jsem zvyklý holky oslovovat ona a kluky on…“
„To nevadí, je to jen o zvyku,“ snažil se můj přítel uklidnit atmosféru, „našim se taky nejprve nedařilo, ale nebojte, zvyknete si.“
„Snad jo,“ usmál se táta zrovna, když máma přinesla tác s obědem. „Tak co Ari, dala by sis spíš kuřecí řízek, nebo vepřový? Mámo, nandej jí radši kousek od obou, určitě by je ráda ochutnala.“
Celý oběd měl můj táta problém respektovat mužské oslovení mého přítele. Neustále ho oslovoval jako ji, nedbal mých připomínek, často mi přišlo, že to snad dělá naschvál. Když jsem si ho už celá naštvaná vzala bokem, abych mu vyčinila, jenom pokrčil rameny.
Musela jsem se za tátu omluvit
„Promiň, ale nejsem na to zvyklý. Když vidím holku, beru ji jako holku. Konec.“
„Nechápu, jak můžeš být tak sobecký a povrchní,“ vyjela jsem na něj ostře a do očí se mi hrnuly slzy, „co je tak těžké na tom respektovat jednoduché lidské přání? Co by ti to udělalo?“
Ze seznámení s rodiči jsme odešli předčasně ještě před dezertem. Bylo mi do pláče, cítila jsem se za svého ignorantského otce hrozně. Ari mě jenom konejšivě pohladil po zádech, když jsem se po cestě složila na lavičku v parku a dala se do pláče.
„Nic si z toho nedělej… lidé dokážou být nechápaví a zbytečně zlí,“ snažil se mě ukonejšit, „tvoje maminka byla naopak moc milá. Myslím, že jsme si rozuměli.“
„Omlouvám se ti,“ vzlykla jsem a otřela jsem si slzy. „Už nikdy tě nebudu nutit k nám jít. Už mého tátu nemusíš nikdy vidět.“
Jeho chování naprosto odsuzuji
Jak jsem slíbila, tak jsem udělala. Zařekla jsem se, že dokud můj otec nebude mého přítele respektovat, už ho k nám domů nevezmu a nebudu s ním nic o svém milostném životě sdílet. Z jeho přístupu jsem byla opravdu zklamaná. Choval se hrozně a ztrapnil mě před člověkem, na kterém mi záleží nejvíce ze všech.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
