Karolína (29): Zjistila jsem, že můj přítel nikdy nepřečetl dobrovolně žádnou knihu. Dost u mě klesl

S Filipem jsem si rozuměla do chvíle, než se mi přiznal k něčemu, co prostě nechápu a nemůžu přejít. Od školy nepřečetl jedinou knihu. Já jsem knihomol a mám dojem, že to mezi námi dvěma hraje zásadní roli. Dala jsem mu román k narozeninám, a pokud se alespoň nepokusí ho přečíst, končíme.

Sára (32): Miluji svého přítele a chci si ho vzít. Nejprve se ale musí vyléčit

Byla to láska na první pohled

Když jsem potkala Filipa, připadal mi jako ideální partner. Sympatický, vtipný, pracovně úspěšný a hlavně – měl obrovské charisma. Hned první večer na rande jsem měla pocit, že jsme na jedné vlně. Mluvili jsme o filmech, hudbě, cestování a já byla přesvědčená, že jsem konečně našla někoho, kdo mě dokáže inspirovat. Už tehdy jsem zmínila nějaké knihy a Filip se nechytal. Myslela jsem si, že máme jen jiný vkus.

Po pár týdnech jsem se do něj zamilovala. Líbilo se mi, že nemá žádné pózy a bere život s lehkostí. Jenže čím déle jsme spolu byli, tím víc jsem si začala všímat detailů, které mě znejistily. Jednou večer jsme seděli u mě v bytě a já se zmínila o knize, která mě nedávno nadchla. Byla jsem plná dojmů a čekala jsem, že se rozhovor rozvine. Filip se ale jen zasmál: „Já knihy nikdy moc nečetl. Vlastně… nečetl jsem nikdy žádnou, kromě těch, co jsme museli ve škole.“

Myslela jsem, že si dělá legraci, ale on to myslel vážně. Přiznal, že se mu nikdy nechtělo, že raději kouká na seriály nebo videa na internetu. Byla jsem v šoku. Nečekám, že bude knihomol. Nepotřebuji mít doma intelektuála zavaleného svazky filozofie. Ale představa, že nikdy necítil ten zvláštní pocit ponořit se do příběhu, žít chvíli v jiném světě, mi přišla hrozně cizí. Připadalo mi to zvláštní a trochu smutné. „Ani nějaký sci-fi braky?“ hlesla jsem a on jen zavrtěl hlavou.

Sofie (24): Na výročí seznámení jsem na přítele čekala s romantickou večeří. On se ve dveřích zjevil v montérkách

Dala jsem mu dárek s podmínkou

Rozhodla jsem se mu dát šanci. Na narozeniny jsem mu koupila knihu – ne složitou, ale čtivou a lehkou, aby ho mohla vtáhnout. Bylo v tom i moje malé „testování“. Řekla jsem si, že když ji vezme do ruky a aspoň zkusí, bude to pro mě důkaz, že mu na našem vztahu záleží a že je otevřený novým věcem. Já jsem kvůli němu byla ochotná vlézt po letech na lyže a naučila jsem se hrát šachy.

Jenže knížka už několik týdnů leží na jeho nočním stolku a Filip se jí ani nedotkl. Vždycky jen prohodí, že „na to není čas“ nebo že „třeba někdy na dovolené nebo až bude nemocný“. Cítím, jak ve mně roste zklamání. Vím, že by to pro něj byla maličkost – ale pro mě to znamená hodně.

Na knihách jsem vyrostla a nevím, jestli můžu prožít kus života s někým, kdo tohle nechápe a má to jinak. Vztah k literatuře je pro mě stejně zásadní jako třeba vztah k přírodě. Až budu mít jednou děti, ráda bych jim četla a předala vášeň ke knihám. Filip by toho asi nebyl schopný, když to pro něj není přirozené.

Šárka (24): Naše první rande bylo naprosto dokonalé. Ráno mi ale řekl, že už mě nechce nikdy vidět

Rozhodování bude snadné

Stále si opakuji, že nechci být nespravedlivá. Filip má spoustu skvělých vlastností, je milý, pozorný a mám s ním spoustu hezkých zážitků. Ale zároveň cítím, že mě tohle zjištění dost odradilo. Vztah pro mě není jen o hezkých chvílích, ale i o tom, že se navzájem inspirujeme a obohacujeme.

Pokud tu knihu nevezme do konce roku vůbec do ruky, nejspíš to pro mě bude znamenat konec. Možná to někomu přijde malicherné, ale já vím, že bych časem nedokázala žít s někým, kdo nikdy neobjevil kouzlo příběhů na stránkách knih.

Další příběhy ze života →

Michaela (33): Můj přítel je příliš velký intelektuál. Tahá mě po divadlech a nechápe, že bych radši Sex ve městě