Sára (32): Miluji svého přítele a chci si ho vzít. Nejprve se ale musí vyléčit

Martin mě doslova unesl na dovolenou. Nařídil mi vzít si dva týdny volna a měla jsem si sbalit kufr s letním oblečením. Přišlo mi to dokonale romantické a užívala jsem si jeho pozornost. Jak to však v životě bývá, dokonalý příběh ukončila realita.

Mohlo by Vás zajímat:

Tonda (58): Z mojí manželky se stal hypochondr a pořád fňuká. Nejvíc mě štve, že se vyhýbá manželským povinnostem

Můj přítel je hypochondr

Seděla jsem na terase hotelového apartmá a pozorovala rudé slunce, jak se pomalu noří do moře. Vítr mi cuchal vlasy, ve sklence mi zůstával poslední doušek prosecca. Za zády jsem slyšela kroky.

„Je nádherně, viď?“ usmál se na mě Martin. Měl na sobě bílou košili, kterou nosil jen při výjimečných příležitostech. Mírně mu plandala kolem těla – zhubl, zase. Tvrdil, že za to může jeho rozhozená „štítná žláza“, ale já věděla, že je to tím, jak skoro nic nejí. Každý nový symptom, který si našel na internetu, ho buď nutil hladovět, nebo běžet na další vyšetření.

„Je krásně,“ odpověděla jsem tiše.

Posadil se naproti mně, chvilku byl zticha. Pak si povzdechl. „Sáro, musím ti něco říct. Myslím, že tohle je naposled, co se takhle koukáme na západ slunce.“ Podívala jsem se na něj. Oči měl sklopené, tvář napjatou.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, i když jsem tušila, kam to směřuje.

„Mám pocit, že je to něco vážného. Ta bolest na hrudi, brnění v levé ruce, nohy se mi třesou... Dneska ráno jsem měl zase 37,4. Už to není náhoda. Obávám se toho nejhoršího .“

Chtěla jsem mu něco říct – cokoli, co by ho uklidnilo – ale on už sahal do kapsy. A když vytáhl tu malou sametovou krabičku, srdce mi začalo prudce bít.

„Než odejdu...“ zašeptal. „Chci tě poprosit o jednu věc.“ Otevřel krabičku. Prstýnek byl krásný, jemný, přesně takový, jaký bych si sama vybrala. V očích se mu leskly slzy, a mně taky.

„Vezmeš si mě, Sáro?“ řekl tiše. „Chci s tebou prožít, co mi ještě zbývá. Ať je to rok, měsíc nebo den...“

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (33): Šílela jsem, že jsem vážně nemocná. Nakonec se z toho vyklubalo něco nečekaného a neškodného

Nemohla jsem říct ano

Mlčela jsem. Milovala jsem ho – to ano. Byli jsme spolu čtyři roky, prožili jsme všechno od trapných prvních rande až po nocování na pohotovosti v nemocnici, když si byl jistý, že má prasklé slepé střevo. Každý náš společný den byl směsicí smíchu, lásky... a jeho strachu.

A teď byl se mnou na dovolené. Krásný, citlivý, milovaný – a utopený v přesvědčení, že umírá. Místo aby plánoval život, plánoval smrt.

Položila jsem dlaň na jeho ruku. „Martine,“ začala jsem opatrně. „Miluju tě. Vážně. Ale… nemůžu říct ano. Ne takhle.“ Již dlouho jsem odkládala téma „jeho zdraví“ a teď asi nastala ta správná chvíle. I když jsem chtěla říct ano, nešlo to. „Chci tě zdravého. Tedy... ne jen fyzicky. Myslím duševně. Tohle není tvoje vina, ale už mě to bolí – když tě vidím se trápit každý den kvůli něčemu, co možná vůbec není. Vím, že máš opravdový strach. A i když tvé tělo nemocné není, tvoje mysl ano.“

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (47): Koronavirus udělal z manžela hypochondra. Nedá se s ním vydržet

Připustil, že má problém

Ztuhl. „Ty si myslíš, že jsem blázen?“ zeptal se.

„Ne,“ odpověděla jsem klidně. „Myslím, že jsi nemocný. A že se to dá léčit. Prosím tě, pojď zkusit psychoterapii. Já půjdu s tebou. Zkusíme to spolu.“ Chvilku mlčel. Zhluboka se nadechl a podíval se na moře. Možná přemýšlel. Možná bojoval sám se sebou. „A co když to nepomůže?“ zeptal se.

„Pak tě pořád budu milovat,“ řekla jsem. „Ale sňatek je závazek. A já chci, aby to bylo rozhodnutí v naději, ne ve strachu.“

Dlouho se na mě díval. A pak pomalu zavřel krabičku. V očích se mu zračilo zklamání, ale i cosi jako úleva. Možná poprvé připustil, že jeho strach není realita – ale nemoc. A že možná existuje cesta ven.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (33): Šílela jsem, že jsem vážně nemocná. Nakonec se z toho vyklubalo něco nečekaného a neškodného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].