Lenka (35): Odjela jsem na dovolenou, abych si odpočinula od chlapů. Vrátila jsem se s novou rodinou

Na začátku července jsem oslavila pětatřicáté narozeniny a nějak to na mě dolehlo. Všechny kamarádky se buď vdávají, nebo rodí. Jen já nic. Přitom to vypadalo tak nadějně. Jenže po sedmi letech vztahu mi přítel stroze řekl, že ke mně už nic necítí a že by nebylo fér se „dál trápit“. Nechápu, co jsem udělala špatně, každopádně jsem se zhroutila a začala se smiřovat s tím, že se nejspíš vlastní rodiny nedočkám.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (29): Vzala jsem nového přítele na dovolenou a brzy toho litovala. Místo romantiky jsem se starala o otravného ufňukánka

Jela jsem si lízat rány

Po rozchodu jsem byla na dně a v bytě, ve kterém jsme žili, na mě všechno doléhalo. Cítila jsem, že se dusím, že musím něco udělat, abych se nezbláznila. Nakonec jsem to rozsekla. Došla jsem do nejbližší pobočky cestovky a řekla, že chci odjet co nejdříve, a je mi jedno kam. Stačí, když tam bude moře, pohoda, klid a ideálně co nejméně chlapů. Požadavek na nepřítomnost mužů paní na pobočce pobavil a řekla mi, že s tím mi bohužel nemůže vyjít vstříc. Ale vybrala mi krásný hotel v Řecku, kde si určitě skvěle odpočinu.

První dny jsem si opravdu užívala. Četla jsem si knížku, opalovala se, ochutnávala drinky a pak se třeba hodinu procházela po pláži. Byl to zvláštní pocit být někde úplně sama, ale zároveň mi to dovolilo konečně se nadechnout. Neskutečně mě to nabíjelo.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (35): Letos mě čeká dovolená s tchyní. Už teď se bojím, jaká to bude ostuda

Děsivý okamžik naštěstí dopadl dobře

Když jsem se vracela ke své dece, všimla jsem si roztomilé holčičky na břehu. Hrála si s kyblíčkem a utíkala před vlnami. Byla rozkošná, ale co mě zarazilo, bylo, že u ní nebyl žádný dospělák nebo někdo, kdo by ji hlídal. Začínala jsem z toho být nervózní. Vlny byly dost silné. Najednou jsem ji zahlédla, jak jde do moře – a v tu ránu ji smetla vlna.

„Panebože!“ vyhrkla jsem a okamžitě běžela do vody. Naštěstí nebyla daleko od břehu, ale stačilo pár vteřin a mohla se stát tragédie. Vytáhla jsem ji, malá brečela a lapala po dechu, ale byla v pořádku.

„Kde máš rodiče?“ ptala jsem se vyděšeně. Odpovědí mi byly jen slzy.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (35): Letos mě čeká dovolená s tchyní. Už teď se bojím, jaká to bude ostuda

Milá návštěva na pokoji

Po chvíli přiběhl nějaký muž. Pochopila jsem, že je to její otec a jsou také z Česka. „Aničko! Co to vyvádíš?“ křičel na dceru. „Říkal jsem ti přeci, že máš být jen na břehu!“ Byla jsem v šoku. „Tohle je vaše dcera? Jak ji můžete nechat bez dozoru u moře? Málem se utopila!“ křičela jsem na něj, ještě celá rozklepaná.

Vypadal vyděšeně a zahanbeně. „Odešel jsem jen na chvilku pro pití… Nečekal jsem, že půjde do těch vln...“

Nechápala jsem. Nejsem sice ještě máma, ale tohle bych nikdy nedopustila. Vždyť i vteřina nepozornosti může znamenat velkou tragédii... Nechtěla jsem poslouchat další výmluvy. Ještě jsem se ujistila, že je malá v pořádku, vzala si věci a odešla.

Když jsem se chystala na večeři, někdo zaklepal na dveře mého pokoje. Neměla jsem tušení, kdo by to mohl být. Za dveřmi stála Anička s tatínkem, v ruce držel kytku a nějaký suvenýr. „Chtěl jsem se omluvit,“ řekl muž, který se představil jako Jakub. „A poděkovat. Zachránila jste nám oběma život.“ Vypadal, že ho to opravdu mrzí. A než jsem se nadála, Anička mě objala. Bylo to takové zvláštní a krásné... Každopádně jsem jejímu nezodpovědnému otci odpustila. Každý někdy děláme chyby.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (33): Letní flirt v Řecku mi zničil život. Domů jsem si přivezla nechtěný suvenýr

Vrátila jsem se zamilovaná

Další dny jsme trávili spolu. Jak jsem totiž brzy pochopila, na dovolené byli sami. Jakub byl čerstvě po rozvodu a vzal dceru k moři. Anička si mě oblíbila a musím přiznat, že jsem z ní také paf. Přesně o takové princezničce jsem vždycky snila. I s jejím tatínkem jsme si nakonec rozuměli. Jakub byl milý, pozorný a úplně jiný než muži, které jsem dosud potkala. Zkrátka rozumný a zkušený chlap, co to má v hlavě srovnané.

Zbytek dovolené byl jako ze snu. Užívali jsme si krásné dny a já si přála, aby to nikdy neskončilo. Když si vzpomenu, s jakými pocity jsem odjížděla na dovolenou a s jakými se vracím... Nevěřila bych, že se mi něco takového může stát.

Cestou zpátky jsme spolu seděli v letadle. Já, Jakub a Anička mezi námi. Najednou jsem měla pocit, že někam patřím. Že všechno to trápení mělo smysl. A že člověk by nikdy neměl nic vzdávat. Láska se totiž může objevit v situacích, kdy to nejméně čekáte.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (33): Společná dovolená s mámou dopadla šíleně. Takovou ostudu jsem v životě nezažila