Rozálie (30): Kvůli fóbii z létání jsem odmítala cestovat. Partner mi vymyslel plán, který mi změnil život

Když jsem byla dítě, s rodinou jsme na dovolené jezdili pouze po Čechách, maximálně jsme vyrazili kousek za hranice do Polska, Německa či Rakouska. Nikde dále jsem ale za hranicemi nikdy nebyla.

Vendula (28): Po návratu z prázdninové výměny bytů nás doma čekal dopis. Ještě nikdy jsem se tak nestyděla

Odjakživa se bojím létat letadlem

Jedním z důvodů bylo to, že moji rodiče se chorobně báli letadla. Moje máma viděla letadlo jako něco, co by ji stoprocentně vzalo život a táta na tom nebyl o moc lépe. A čeho se bojí rodiče, toho se bojí i děti a tak jsme s mým bratrem od nich hrůzu z létání převzali. Řekla bych, že mám z letadel přímo fóbii - nemohu se koukat na žádné katastrofické filmy s letadlem, z představy, že bych byla v tom stísněném prostoru vysoko nad mraky, se mi dělá špatně.

Spousta lidí mi říká, že kvůli tomu o hodně přicházím, mně to ale nevadí. Oželela jsem desítky dovolených nejprve se školou, potom s kamarádkami… ale co se dá dělat. Vystačím si s tím, kam si zajedu autem.

Marek (40): Manželka má milence a přemýšlí o rozvodu. Jsem v klidu, protože vím, že ji to brzy přejde

Přítel se mě snažil přemluvit

Jedním z lidí, kteří se mě také do létání dlouhou dobu snažil přemluvit, je můj přítel Martin. Martin je velkým cestovatelem. Projel snad celý svět - dva roky žil v Austrálii, procestoval celou Jižní i Severní Ameriku, byl v mnoha zemích Asie a o Evropě ani nemluvím. Je zkrátka úplným opakem mě, a když jsme se seznámili, nemohl uvěřit tomu, že nelétám.
„Kdybys sedla do letadla a letěla se mnou někam do tropů na druhý konec planety, pochopila bys, o co přicházíš,“ opakoval mi často, já byla ale vždy obrněná železnou trpělivostí a jen jsem vytrvale kroutila hlavou.

„Vím, že rád cestuješ a vůbec ti nebráním v tom někam vyrazit sám. Ráda budu zatím doma. Ale do letadla mě nedostaneš,“ říkala jsem mu vždy nesmlouvavě.

Marek (41): Ženina poznámka na večírku vážně nabourala naše manželství. Z krize nás vyvedla společná práce

Připravil mi překvapení

„Já ale chci cestovat s tebou, miluju tě a rád bych ti ukázal svět,“ protáhl obličej v jednom z desítek těchto hovorů, co jsme vedli. Pak se na chvíli odmlčel a zeptal se: „A jakéhokoliv jiného dopravního prostředku se nebojíš?“

 „Autem jezdím denně, vlakem taky a můj dědeček měl katamarán a často nás brával na všelijaké parníky, takže lodě mi taky nevadí.“

„To je dobré vědět,“ usmál se šibalsky a já jsem jenom pozvedla obočí. Poznala jsem, že má něco za lubem… a netrvalo dlouho a dozvěděla jsem se co.

Ke třicátým narozeninám, které jsem měla chvíli toto, mi totiž Martin koupil skoro třítýdenní zájezd na obrovské dálkové lodi startující v Belgii, objíždějící postupně Francii, Španělsko, Portugalsko až do Afriky. Byla jsem z toho naprosto vyvedená z míry a absolutně vyděšená.

Petra (30): Peníze od tchyně na rekonstrukci domu mě dojaly k slzám. Až pak mi došlo, že to nebude jen tak

Měla jsem strach, ale brzy přišlo nadšení

„Ani jedinkrát se tam neletí letadlem, přísahám,“ hájil se Martin, když viděl můj strach, „lodí hezky tam i zpátky, nic víc. A loď jsi říkala, že ti nevadí, dobře si to pamatuju. Bude to zážitek tvého života, uvidíš.“

Nevěřila jsem mu a do poslední chvíle jsem koketovala s myšlenkou, že zájezd zruším a ještě se s ním rozejdu za to, že mě namočil do takového nebezpečného dobrodružství. V momentě, kdy jsem ale nastoupila na loď a na první zastávce vystoupila v úplně nové zemi, pochopila jsem, že všichni, co říkali, že o něco přicházím, měli pravdu.

Pavel (40): Na chalupu jsem přijel odpočívat. Tchán ze mě ale udělal neplaceného dělníka

Byl to nejlepší dárek, co jsem kdy dostala

Z dovolené, která jsem se tak bála, se vyklubal nejkrásnější zážitek v mém životě. Celou dovolenou jsem si až do poslední minuty užila a nikdy nepřestanu být Martinovi vděčná, že to se mnou nevzdal a našel způsob, jak mi ukázat svět i bez letadla. Jsem do něj zamilovaná snad ještě víc než předtím a hned po návratu jsem nám naplánovala další cestu, tentokrát ještě delší a odvážnější. Jsem ráda, že mám partnera, co se mnou má trpělivost, přizpůsobí se mi a chápe moje strachy. V dnešní době to je vzácné.

Agáta (48): Naše manželství hnije stejně jako švestky v sadu. Manžel se ale raději schovává v garáži

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].