Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeJiřina toužila oslavit dvouleté výročí vztahu u moře. Ani za boha se ale s přítelem nemohla shodnout na destinaci.
O tom, že se s Milanem na hodně věcech neshodneme, jsem se přesvědčila hned na začátku našeho vztahu, když jsme se nedokázali dohodnout ani na tom, kam půjdeme na první rande. Vždycky jsme ale dokázali udělat nějaký kompromis nebo si nějak vyšli vstříc. Nemyslela jsem si, že by nějaká neshoda pro nás mohla být tak fatální, že by znamenala rozchod.
Chtěla jsem jet k moři
Začalo to jedním hovorem už v prosinci, krátce po Vánocích. Čekalo nás naše druhé výročí, které připadalo na léto a já si říkala, že bych ho velmi ráda oslavila někde u moře, s drinkem v ruce a v plavkách.
„Milane, nechtěl bys letět v létě někam na dovolenou?“ začala jsem konverzaci, když jsem byla u něj doma a koukali jsme se na film.
„Určitě, moc rád. Ale není ještě trochu brzo na to to plánovat?“ pozvedl obočí a já jen zavrtěla hlavou.
„Právě že teď budou levné first minute zájezdy. A ještě jsme spolu nikde nebyli, tak bych moc ráda, aby to vyšlo.“
„Tak dobře, určitě můžeme něco zkusit najít“ svolil a mě se srdce rozbušilo radostí.
„Skvělé! Tak já zkusím něco najít a svoje nápady ti pošlu, abys mi řekl svůj názor.“
Nic se mu nezamlouvalo
Hned další den jsem se dala do hledání. Měla jsem z toho obrovskou radost a vyloženě jsem si užívala brouzdání po stránkách cestovek. Vybrala jsem nám krásný hotel v Egyptě, domeček na Sicílii a apartmán na Francouzské Riviéře. Svoje nápady jsem pak hrdě přednesla Milanovi.
„Ten Egypt je hrozně drahý,“ zavrtěl hlavou kriticky a povzdechl si. „Na Sicílii nechci a ve Francii nebude hezké koupání. Nemáš tam něco dalšího?“
A tak jsem hledala. Poslala jsem mu desítky hotelů všude po světě, ale nic se mu nelíbilo.
„Tenhle hotel nemá bazén. Tenhle je daleko od moře. Tohle je až moc peněz. Tenhle že je tvůj oblíbený? Promiň, zlato, ale sem rozhodně nepojedu.“
Byl únor, když jsem na něj u večeře naléhala, aby konečně něco vybral.
„Výročí máme na začátku července, Milane. Už bych to ráda měla vyřešené. Opravdu mi na tom záleží.“
„A co kdybychom počkali? Dej tomu měsíc, dva… povýší mě a budu mít víc peněz. Pak bude i větší výběr,“ oponoval mi a mně nezbylo nic jiného, než frustrovaně souhlasit.
Řekl, že najde něco sám
V dubnu mi z ničeho nic řekl, že nechce jet k moři.
„Přemýšlel jsem o tom… u moře bude hrozné vedro. Chápu, že ty tam hodně chceš, ale já bych jel někam do hor,“ navrhl mi z ničeho nic a já měla chuť na něj být hrozně naštvaná.
„A to mi říkáš teď? Milane, proč jsi mi to neřekl rovnou? Proč tohle děláš?“ ptala jsem se ho frustrovaně, ale jeho názor se nezměnil.
Chtěla jsem tak moc někam jet, že ačkoliv hory nesnáším, našla jsem domeček v Alpách a apartmán v Dolomitech. Když jsem je ukázala Milanovi, zase se mu něco nelíbilo.
„Jiřino, proč vybíráš tak drahé věci? A tohle? Myslíš, že se autem potáhnu až do Itálie?“
„A dost,“ rozkřikla jsem se frustrovaně a vložila si hlavu do dlaní. „Nic se ti nelíbí, všechno kritizuješ a mě už to nebaví. Máme někam jet za měsíc. Víš co? Najdi něco sám.“
„Taky že najdu,“ odsekl naštvaně a ve mně svitla naděje, že by opravdu mohl. To jsem se ale mýlila. Minul celý zbytek května a pak i červen a Milan nepřišel vůbec s ničím. Naše výročí mělo být za tři dny, když jsem ho pozvala k sobě domů.
Nebyl schopný nic vybrat
„Vybral jsi nám nějakou dovolenou?“ uhodila jsem na něj zostra. Chvíli na mě překvapeně koukal, pak zavrtěl hlavou.
„Ne. Nic se mi nelíbilo. Můžeme jet k mojí mámě do Ústí.“
Dobře věděl, jak jeho matku a celé Ústí nesnáším. Nemohla jsem uvěřit svým uším. V tu chvíli mi došlo, jak je Milan neschopný. Byla to pro mě poslední kapka.
„Víš ty co? O žádné výročí nestojím. Když nad tím tak přemýšlím, když nejsme schopni se ani shodnout na dovolené, jak se pak shodneme na bydlení? Na jménu pro dítě? Na výchově? Promiň, Milane, ale s takovým chlapem, jako jsi ty, být nechci.“
Nemělo to cenu
„Chceš mi říct, že se rozejdeme kvůli blbé dovolené?“ pozvedl obočí a pohrdavě se zasmál. Bylo ale vidět, že ho moje slova hodně zaskočila.
„Pro mě to není jen blbá dovolená,“ odsekla jsem ostře a upřeně se na něj zahleděla. „Pro mě to je to, jak celý náš vztah funguje. Nebo spíš nefunguje. Nejsi schopný pro mě nic udělat a nebo mi alespoň vyjít vstříc.“
Ten večer jsem Milana viděla naposledy. Zabalil si věci, které u mě měl a ty moje z jeho bytu mi nechal před domem v krabici. Náš vztah hádkou začal a i jí skončil. Teď zpětně mi to přijde docela poetické.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
