Jarka (27): Nemám ráda turistiku, ale můj přítel ji miluje. Na jednom výletě si ze mě krutě vystřelil

Nikdy jsem moc nebyla holka do přírody. Nemám ráda zimu a déšť, vadí mi písek a hlína, nerada jsem špinavá a zpocená.

Matylda (29): Chtěla jsem si přivydělat doučováním maturantů. Rodiče mi místo peněz nabízeli kosmetiku a urazili mě

Našla jsem si přítele, který túry miluje

Můj přítel Saša ale naopak miluje veškeré outdoorové aktivity. Skoro každý den chodil běhat, ať bylo jakékoliv počasí, když mohl, jezdil na kole nebo na bruslích, ale hlavně miloval pěší turistiku. Jeho nejoblíbenější aktivitou bylo chodit na všelijaké výlety, nejlépe někam do hor, do přírody. Když jsme spolu začali chodit, o svém zájmu mi samozřejmě řekl, dokonce mi ukázal různé fotky z výletů, které už absolvoval.

„Já moc na chození na túry nejsem,“ přiznala jsem mu a pamatuji si, že jsem se bála, aby mě kvůli tomu neodmítl. On se ale jen zasmál a mávl rukou.

„Prosím tě, to vůbec nevadí. Není to nic těžkého, vlastně jenom jdeš, to umí každý. Neboj, zasvětím tě do toho.“

David (40): Syna jsem trestal za špatné známky. Pak mi sestra připomněla, že dělám stejnou chybu jako můj otec

Snažila jsem se, aby byl spokojený

Věřila jsem mu a i si myslela, že se to opravdu stane, že možná se dokážu překonat a že začnu mít chození do přírody ráda, to jsem se ale spletla. Hned od začátku vztahu jsme chodili na výlet skoro každý víkend a já si s každým týdnem byla víc a víc jistá, že to není nic pro mě. Vracela jsem se domů strhaná a unavená, často promoklá, protože Sašovi bylo jedno, jaké je počasí.

Když něco naplánoval, prostě se jít muselo, i když zrovna pršelo a anebo dokonce i sněžilo. Výlety jsem si vůbec neužívala, z batohu, který jsem si nosila, mě bolely záda a začala jsem mít problémy s koleny. Vždy jsem se ale snažila pro Sašu se překonat, aby měl radost. Dělala jsem to pro něj, i když jsem to nesnášela. On ale příliš nevypadal, že by si mého úsilí cenil.

„Jdeš hrozně pomalu… počkám na tebe nahoře,“ řekl mi jednoho dne, když jsme se sápali do vysokého kopce. Bylo mi hrozné horko, sotva jsem dýchala a on mě nechal na místě a sám si horu vyběhl. Když jsem ho pak dohnala, nedal mi ani minutu na vydechnutí a už jsme zase hnali dolů.

Jindy se mi zase posmíval, když jsem celá zapadla do bláta. Prý jsem nešikovná a jako slon v porcelánu. Zkrátka mi všechno ještě znepříjemňoval a rozhodně jsem se jím necítila oceněna. Vrchol nastal, když mi oznámil, že pojedeme na dovolenou do italských Dolomit. Samozřejmě se mi to moc nezamlouvalo, raději bych svoje volno strávila u moře, ale nakonec jsem souhlasila. Hned na úvod výletu si pro nás Saša připravil pochod na západ slunce na jednu z místních hor.

Hana (21): Po rozvodu rodičů jsem využívala jejich hádky ve svůj prospěch. Nejsem na sebe hrdá, ale dostala jsem, co jsem chtěla

Vymyslel pro nás velmi náročný výlet

„Bude to úžasná podívaná a na tento výlet nikdy nezapomeneš,“ snažil se mě přesvědčit, když jsme se v den D vydali na túru. A měl pravdu, na tento výlet nikdy nezapomenu. Ale ze zcela jiného důvodu. Už cesta nahoru, na samotný západ slunce, byla hrozná, protože lehce pršelo a foukal hrozný vítr. Západ jsme tak skoro neviděli a já, celá promrzlá a promoklá, jsem Sašu prosila, ať už jdeme dolů.

„Prosím, je mi zima a za chvíli bude úplná tma… ráda bych šla dolů ještě jakš takš za světla,“ prosila jsem ho prakticky na kolenou.

„No jo pořád, s tebou si to člověk ani neužije,“ protočil očima a svolil, ať se vydáme dolů. Když jsme byli možná ve třetině, slunce zcela zapadlo a kolem byla tma jako v pytli, déšť navíc zesílil. Ze zimy se mi zcela vybil telefon, jediné, na co jsem tedy spoléhala, bylo malé světélko mojí čelovky. A na mého přítele, kterého jsem pevně držela za ruku a nechala se vést tmou.

„Hrozně se bojím,“ přiznala jsem, když jsme opatrně přelézali kameny a stromy v cestě. Šli jsme podél srázu, takže každý krok vedle mohl znamenat pád dolů.

„Počkej, na chvíli tě pustím, jenom si něco vyndám z batohu,“ řekl Saša a pustil mou ruku. A pak udělal něco, co mi naprosto vyrazilo dech. Natáhl se ke mně, stáhl mi čelovku z hlavy a vypnul ji. Následně se natáhl pro tu svou a vypnul ji také, takže jsme se ponořili do naprosté tmy. A pak jediné, co jsem slyšela, jak hbitými kroky mizí někde přede mnou ve tmě.

Lada (46): Babička o svém dětství jen plakala. Já její rodný dům našla a vrátila mu zašlou slávu

Nechal mě samotnou ve tmě

„Sašo!“ zakřičela jsem naprosto vyděšeně a chtěla se rozeběhnout za ním. Jak jsem ale byla vyděšená, šlápla jsem špatně, zakopla o kámen a svalila se k zemi. V tu chvíli mě pojala absolutní panika a strach.

„Sašo! Kde jsi? Co to děláš? Sašo!“ začala jsem volat vyděšeně a plazila se po čtyřech. Srdce mi bušilo jako splašené a neviděla jsem ani na krok. Nemohla jsem si posvítit, protože baterku mi vzal a telefon jsem již měla vybitý. Saša mi neodpovídal a jeho kroky jsem už také neslyšela. Udělalo se mi zle, celá hruď se stáhla a já cítila, jak se mi do očí hrnou slzy.

„Sašo, prosím,“ křičela jsem, ale když mi neodpověděl, dala jsem se do pláče. Nevím, jak dlouho jsem se plazila dopředu a vzlykala, ale zdálo se mi to jako věčnost. Pak se přede mnou najednou rozsvítila baterka. Saša stál jenom pár metrů ode mě a hlasitě se smál.

Vendy (24): Chtěla jsem skončit se známostmi na jednu noc, ale minulost mě dohnala. Moje upřímné přiznání ho okamžitě vyděsilo

Vysmál se mi, že jsem se bála

„Měla ses slyšet,“ chlámal se, zatímco jsem klečela na zemi, „však jsem stál jenom kousek od tebe. A ty ses úplně svalila k zemi, jako kdyby ses pomátla.“

„Proč jsi to udělal,“ dala jsem se znovu do pláče a snažila se vstát. Ani se neobtěžoval mi pomoct.

„Jen tak… legrace, ne?“ smál se dál, když viděl, jak jsem vylekaná. V tu chvíli mi došlo, jak zlý člověk to je. Zbytek túry jsem šla v tichu, nedbala jeho komentářů a opakujícímu se smíchu. Hned, jak jsme došli do hotelu, jsem se zamkla v koupelně a našla si letenky domů. Cítila jsem se zraněná a ponížená a trhalo mi srdce, že se takhle zachoval můj přítel. Že člověk, který mě má milovat, zneužil mého strachu a slabosti, aby si ze mě udělal legraci. Ještě před odletem jsem mu oznámila, že se s ním chci rozejít.

„A proč? Kvůli jednomu vtipu?“ nechápal a obvinil mě, že jsem dramatická. Já ale vím, že nejsem. Takové zlé chování si nezasloužím. Já jsem byla ochotná kvůli němu začít s turistikou, kterou ze srdce nenávidím a on mě ani nedokázal respektovat. S takovým člověkem já rozhodně být nechci.

Lucie (31): Myslela jsem, že mě manžel podporuje. Za mými zády si zval mámu, aby kontrolovala naši domácnost

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].