Erik (30): Přítelkyně mě vykopla, když mi bylo nejhůř. Prý jsem nespolehlivý, když jdu na pohřeb místo na rande

S mou bývalou přítelkyní Rózou jsem se seznámil na oslavě našeho společného kamaráda. Ani jeden z nás na oslavě ostatní lidi spíše neznal, a tak jsme se náhodou dali do řeči.

Jirka (61): Vím, že mě partnerka podvádí, ale mlčím. Bojím se, že samotu na stará kolena nezvládnu

Všechno ráda organizovala a plánovala

Protože jsme si rozuměli, domluvili jsme si rande a nakonec jsme spolu po nějaké době začali chodit. Róza byla moc fajn, byla velmi živelná a podnikavá, což pro mě jako pro klidnou, až melancholickou duši bylo potřebné. Často nám totiž plánovala různá rande, vycházky, výlety a celkově nějaký program, díky kterému jsem se dostal z domu, kde bych jinak pravděpodobně seděl celé dny.

Jediné, co mi na ní vadilo, bylo to, že nesnesla, když něco nebylo podle ní. Když jsem se náhodou ohradil, že do nějaké restaurace nechci, že mi takové jídlo
nechutná, nebo že chci být radši doma, anebo že nemám čas, naštvala se na mě a byla uražená. Nebylo těžké ji rozzuřit, stačilo málo a byla se mnou schopna nemluvit klidně celý den. To jsem samozřejmě nechtěl, měl jsem ji rád, a tak jsem se jí ve všem snažil vyjít vstříc.

Jednou nám naplánovala, že společně zaběhneme maraton. Běhání milovala, byla to její oblíbená aktivita a já jsem věděl, jak je pro ni důležité, abychom závod spolu zaběhli. Den před plánovaným startem jsem ale v restauraci zřejmě snědl nějaký špatný kus jídla a celou noc jsem prozvracel.

Majka (40): Syn tvrdil, že se kouká jen na videa o vaření. V jeho zprávách jsem ale našla šokující informace

Nechtěl jsem, aby se na mě naštvala

„No to snad ne, to zítra nevystartujeme,“ lamentovala Róza, když se mnou seděla u záchodu uprostřed noci, „a já se na to tak těšila… nemohl bys to nějak zvládnout? Myslíš, že bys to mohl zkusit?“

A i když jsem se rozhodně necítil a bylo mi neskutečně špatně, jsem se kvůli ní překonal a druhý den na start dorazil. Bylo mi hrozně zle, cítil jsem se, jako bych měl každou chvíli umřít, ale pro Rózu jsem se překonal. Chtěl jsem, aby byla šťastná a hlavně, aby se na mě neurazila, že jsem jí zkazil plány.

Jen několik týdnů po tomto maratonu jsme měli slavit roční výročí vztahu. Róza nám na tento den připravila program – měli jsme dopoledne jít na brunch, potom na vyhlídkovou jízdu lodí s romantickým obědem za zvuku živé hudby a večer zakončit v baru, kde jsme se na oslavě společného kamaráda poznali. Básnila o tomto dni měsíce dopředu, jak se těší a jak je to pro ni důležité.

Také jsem se těšil, pak mi ale byla doručena hrozivá zpráva – můj táta nešťastně zahynul při autonehodě. Byl jsem touto novinou absolutně zdevastován, s tátou jsme si byli blízcí, měl jsem pocit, jako by ze mě vyprchalo všechno štěstí a jenom jsem seděl doma a brečel. Jeho pohřeb byl naplánován právě na den našeho výročí, protože na něj musel přijet můj bratr ze zahraničí a museli jsme tak datum přizpůsobit jemu. Když jsem to oznámil Róze, čekal jsem soucit a pochopení. Ona se ale místo toho napjala a ostře se na mě podívala.

Jana (38): Z věčně nepřítomného manžela se ze dne na den stal otec roku. Pak mi syn prozradil, co dělá s naší chůvou

Pohřeb vyšel na datum výročí

„Víš, že to je den našeho výročí?“ zeptala se mě a zkoumavě si mě přeměřila pohledem, „ty sis opravdu naplánoval pohřeb na naše výročí?“

„Já jsem to nenaplánoval, tak to vyšlo,“ opravil jsem ji a cítil jsem na hrudi intenzivní smutek, „kvůli bráchovi, aby mohl přiletět, máma ho tam samozřejmě chce. Jiné datum nešlo.“

„Opravdu? A nemohl bys to zkusit nějak přehodit? Domluvit se s tvým bráchou?“ zeptala se mě a já pozvedl obočí, „víš, na ten den jsem nám toho tolik zarezervovala… ráno tu snídani a pak oběd… víš, jak je těžké se na tu vyjížďku dostat?“

„Rózo, nejde to. Prostě na si vyrazíme jindy,“ pokrčil jsem rameny a doufal, že tato konverzace skončila, ale moje přítelkyně si hluboce povzdechla.

„A musíš tam chodit? Víš, opravdu se mi nelíbí, že jsme na něčem domluveni a ty mi to takhle zrušíš,“ řekla ostře a já jsem nevěřil svým uším.

„Můj táta umřel a já mu jdu na pohřeb… a ty se mě ptáš, jestli tam musím jít? Na pohřeb mého táty?“ zeptal jsem se jí nevěřícně a ona přikývla.

„Přeci máme výročí! Víš, jak je to pro mě důležité? Víš, o co mě okrádáš, když tam nepůjdeme?“ řekla vážně, „nechci být s někým, kdo mi ruší plány, co jsou pro mě důležité. Měla bych být tvojí prioritou.“

„I před pohřbem mého táty?“ ušklíbl jsem se a ona se zamračila.

„Ano, i před ním. Měl by sis urovnat svoje priority. Taky bych s tebou nemusela být.“

Dita (47): Stala jsem se otrokem vlastní rodiny. Máma mi slibovala dědictví, teď ho rozdává těm, co ji jen využívají

Doufal jsem, že jí to dojde

Na její slova, která se mě velmi dotkla, jsem samozřejmě nedal a na pohřeb šel. Myslel jsem, že si Róza uvědomí, že se chovala hloupě a dětinsky a že se mi omluví a konečně mi bude podporou, kterou jsem v tomto těžkém čase potřeboval. To jsem se ale spletl.

Urazila se na mě a hned, jak jsem celý zdrcený dorazil domů, mi řekla, že jsem pro ni zklamáním. Následující dny na mě prakticky nepromluvila, prý si se mnou neměla co říct. Pak mi oznámila, že se chce rozejít. Prý když jsem s ní nebyl na výročí, nebudu s ní ani na další důležité milníky a že na mě není spoleh. Že si najde někoho, pro koho je prioritou.

Zdeněk (56): Manželka si prý objednala jen pár kousků oblečení. Když jsem obří balík tajně otevřel, polilo mě horko

Nakonec se se mnou rozešla

A tak se se mnou moje přítelkyně rozešla proto, že jsem místo s ní na rande šel na pohřeb mého milovaného tatínka. Spíš než že by mi situace ublížila, mi připadala naprosto absurdní a k smíchu. Ukázalo se, že žena, o které jsem si myslel, že je tou pravou a že si ji jednou vezmu, je jen nevyspělá a sebestředná, ubohá osoba. Zpětně jsem vlastně rád, že mě opustila, bůh ví, co by se stalo, kdybychom spolu byli déle.

Kuba (32): Mám dvakrát zlomené srdce. Bývalá přítelkyně mě chce využít jako otce pro své dítě s jinou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].