
Dita celý život od matky poslouchala, že veškeré zlato po její smrti bude její. Jenže poslední dva roky je vše jinak. Ditina matka zlato rozdala vnučkám a snaše. Na Ditu nic nezbylo.
Mám svoji maminku moc ráda a celý život se jí snažím pomáhat. A že to zabere mnoho času, jelikož moje maminka nemá řidičský průkaz a je nerozhodná. Neumí vůbec nic sama rozhodnout.
Moje maminka je jako z minulého století
Moje maminka je moc hodná žena. Ale je nepraktická. Ještě když žil můj tatínek, tak s ní musel mít svatou trpělivost. Maminku celý život všude vozil a doma musel vše řídit on. Byl to tatínek, který vše platil, kontroloval a rozhodoval. Maminka dělala jenom ženské práce a víc nebyla ochotná dělat. Takže taťka zavařoval, pracoval na zahradě a doma vše spravoval. Maminka mi celý život říkala, že jednou bude všechno zlato moje.
„Dituško, jednou budou všechny šperky tvoje. Protože se o mě hezky staráš. Protože jsi na mě hodná. Tvůj bratr mě zná, jen když si přijede pro zavařeniny nebo zašité kalhoty,“ slyšela jsem od maminky velmi často. Chci, aby byla maminka mezi námi ještě dlouho, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že maminka vnímá, kdo se o ni stará a kdo jí věnuje čas. Jenže poslední dva roky je v naší rodině vše jinak.
Můj manžel mi je velkou oporou
Moje švagrová vycítila, že je maminka bezbranná a začala jí zneužívat. Půjčuje si od ní peníze a vůbec nevím, zda jí je někdy vrací. Můj bratr má se svou manželkou tři dcery. A moje neteře jednou své babičce řekly: „Babičko, chceme od tebe něco na památku. Třeba prstýnky.“ To určitě nemají ze své hlavy. Jsem přesvědčená, že je to naučila říkat jejich matka.
Nejsmutnější na tom všem je, že jsem nedávno přišla k mamince a všimla jsem si, že nemá na rukách žádný prstýnek a na krku řetízek. Zeptala jsem se, zda je to v pořádku. Bála jsem se, jestli se mamince náhodou něco nestalo. Třeba jestli jí někdo nepřepadl a šperky nesebral. Z maminky vylezlo, že o víkendu přijel bratr s rodinou a všechny malé holky žadonily, aby jim babička dala prstýnky. A prý jak tam tak švagrová stála, tak maminka jí dala svůj řetízek.
Bojím se, co bude dál, ale tuším, že malér
Maminka se změnila. Neustále mi vypráví o snaše a vnučkách. Na moje děti se nezeptá a vůbec mi nevysvětlila, proč rozdala své šperky. To, že je kdysi slíbila mně, to nemá cenu rozebírat. Maminka si to evidentně nepamatuje. Mrzí mě to velice. Obzvláště, když se o maminku starám a švagrová ani nezavolá, zda není potřeba něco pomoci. Moji matku zná jen v okamžiku, kdy potřebuje pohlídat děti.
Ale jinak nemá čas. I na návštěvu si udělají čas málokdy a většinou se jim návštěva vyplatí. Protože si vždy odvezou zavařeniny nebo uvařené jídlo. Jídlo pro bratra maminka vaří ze surovin, které jí nakoupím a dovezu já. Co k tomu dodat. Jsem otrokem a nestojím ani za to, aby mě někdo odměnil. Tuším, že bude hůř. Tuším, že mě to emočně rozhodí. Ještě, že mám manžela, který mi umí být oporou. Je to můj záchranný bod v tomto nespravedlivém světě.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




