Martin (41): Moje přítelkyně předstírala, že jsme boháči. Její dluhy mě málem zničily

naštvaný, zaskočený, šokovaný, překvapený
Zdroj: Freepik

Život na vysoké noze může být lákavý, ale neměl by být financován dluhy. To se stalo partnerce Martina. Její touha po luxusu ji zavedla do obrovských finančních problémů.

Jana Jánská
Jana Jánská 28. 02. 2026 19:00

Když jsem poprvé potkal Lenku, naprosto mě okouzlila svým šarmem a sebejistotou. Často vyprávěla o svých velkých plánech a já byl ochotný udělat cokoliv, aby si je splnila. Tehdy jsem si ještě neuvědomoval, jak moc jí záleží na tom, jak působí na okolí a jak miluje být středem pozornosti. Náš společný život se postupně proměnil v přehlídku drahých večeří, exotických cest a značkového oblečení. Dřel jsem, abych jí dopřál vše, po čem toužila, ale když jsem narazil na štos nezaplacených faktur a úvěrových smluv, pochopil jsem, že naše „dokonalé štěstí“ je jen iluze.


Partnerka utrácela ohromující částky

Vždy jsem se považoval za finančně zodpovědného. Měl jsem úspory, nějaké investice a zbytečně jsem nerozhazoval. Dlouho jsem žil v domnění, že to s Lenkou máme nastavené stejně. Pak jsem ale při kontrole bankovního účtu narazil na podezřelé transakce: nákupy v luxusních obchodech, účty z restaurací, které se rovnaly naší měsíční platbě za energie. Ta čísla mě šokovala. Následně jsem v šuplíku našel výpisy z kreditních karet. Celkové sumy dalece převyšovaly náš měsíční příjem.

Když Lenka dorazila domů, snažil jsem se zachovat klid, ale moc se mi to nedařilo. „Co to má být? Tyhle nákupy, ty restaurace? Odkud se vzaly všechny ty účty?“

Mávla nad tím rukou a odpověděla až lehkovážně: „Každý si občas musí udělat radost. A my si to přece můžeme dovolit, ne?“

„Udělat radost? To jsou desetitisíce! Tohle si dovolit nemůžeme...“

„Proč se tím tak stresuješ? Jsou to jen peníze, a ty přece vyděláváš skvěle,“ usmála se na mě, jako by šlo o naprostou banalitu.

Ten večer jsem se jí snažil vysvětlit svůj pohled na věc, ale ona to vůbec nebrala vážně. Začal jsem si uvědomovat, že každý žijeme v jiné realitě. Já přemýšlel o budoucnosti, zatímco ona se chtěla jen blyštit v přítomnosti. Co bude zítra, ji nezajímalo.


Slíbila, že se změní

Cítil jsem se jako dozorce, který musí hlídat naše finance před... vlastní partnerkou. „Tohle už dál nejde,“ řekl jsem jí jednoho večera. „Musíš přestat utrácet za zbytečnosti. Nechci žít v dluzích...“

V jejích očích se zračil strach, jako by jí konečně došlo, jak je situace vážná. „Pokusím se s tím něco udělat,“ zašeptala a přivinula se ke mně. Ucítil jsem vlnu úlevy a naděje, že náš vztah tuhle krizi ustojí.

​Pár týdnů se opravdu vyhýbala drahým obchodům a dokonce začala prodávat některé své kabelky a šperky. Vypadalo to, že to myslí upřímně. Pak mě ale začalo něco znepokojovat. Občas si odcházela telefonovat do vedlejšího pokoje a jednou jsem ji přistihl, jak si potají kontroluje nějaký účet v mobilu. Když mě uviděla, lekla se, jako by něco tajila. Tehdy jsem si naivně myslel, že to nic neznamená a že se opravdu snaží dodržet slib...


Celou dobu mě podváděla

Lenka se svého životního stylu prostě nedokázala vzdát. Začala nakupovat „nenápadněji“, ale postupně se její výdaje opět navyšovaly. Nakonec jsem zjistil, že si pořídila kreditní kartu, o které mi nikdy neřekla. A vzadu ve skříni měla schované věci pořízené za peníze, které jsme nikdy neměli. Když jsem ji s tím konfrontoval, nic nezapírala. Podívala se na mě se směsicí strachu a odevzdanosti.

„Slíbila jsi, že se změníš,“ snažil jsem se potlačit vztek, ale třásl se mi hlas.

„Já jen... netušila jsem, že to bude taková částka. Byly to jen drobnosti. Nic velkého.“

„Drobnosti? Vážně si myslíš, že na to nepřijdu? Dal jsem ti šanci, ale ty sis vždycky vybrala luxus místo nás dvou...“

„Promiň. Myslela jsem, že to zvládnu. Nechtěla jsem, abys mi přestal důvěřovat...“

Nevěděl jsem, co na to odpovědět. Možná bych jí i znovu uvěřil, ale nezměnila se ani po této konfrontaci. Když jsem o týden později na našem účtu viděl další nesmyslné platby, bylo rozhodnuto. Oznámil jsem jí, že je mezi námi konec.

„Dokážu se změnit! Jen... dej mi ještě chvíli...“ prosila vyděšeně.

„Čas? Dal jsem ti ho víc než dost. Ale ty ses vrátila k tomu samému. Už to dál nevydržím. Odcházím,“ řekl jsem pevně. Sbalil jsem si nejdůležitější věci a odstěhoval se. Nechal jsem Lenku samotnou v jejím pozlaceném světě, který si tak usilovně budovala. Teď měla všechno, co považovala za tak podstatné – oblečení, šperky, drahý nábytek –, ale neměla nikoho, s kým by to sdílela. A netuším, jak to všechno hodlá splatit. Její dluhy jsou totiž astronomické...


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Související články

Další články