Vanesa (27): Bohatá rodina mého přítele mi diktovala i jméno dítěte. Raději jsem si vybrala chudobu než jejich zlatou klec

Když mi bylo dvacet tři, nečekaně jsem otěhotněla. Celý můj život to tehdy obrátilo zcela naruby a všechno se změnilo.

Eva (50): Na prahu padesátky jsem našla odvahu odejít od lhostejného manžela. Teď konečně žiju podle sebe

Měl to být jen románek s bohatým klukem

Studovala jsem tou dobou vysokou školu, právě dodělávala bakaláře, když jsem se seznámila s Kristiánem. To, že jsme se potkali, byla opravdu náhoda – oba dva jsme totiž byli z naprosto odlišných sociálních kruhů. Já jsem studovala státní vysokou školu, bydlela jsem na koleji a byla jsem ráda, že si mohu párkrát za týden koupit teplou večeři, a on byl skoro aristokrat. Pocházel ze staré šlechtické rodiny s kořeny kdesi v Německu a byl nesmírně bohatý. Jeho rodina vlastnila mnoho nemovitostí a v jedné z nich bydlel a navštěvoval drahou, luxusní soukromou univerzitu.

Naše první setkání proběhlo v baru, kde on slavil narozeniny a já dělala servírku. Padla jsem mu do oka, řekl, ať si přisednu, a od toho momentu jsme se začali vídat. Ani jeden jsme to nebrali jako něco vážného, spíše šlo o dlouhodobý románek, protože on se chtěl zabavit a já si chtěla odpočinout od trýznivé reality života. Ne vždy jsme ale byli opatrní a já jsem tak jednoho dne zjistila, že už mi dva měsíce mešká cyklus.

Martina (34): Nechápu drzost některých lidí v důchodovém věku. Za poslední dobu se s nimi roztrhnul pytel

Jeho rodina mi dala zvláštní ultimátum

Rozhodla jsem si pro jistotu udělat těhotenský test a zjistila jsem, že jsem těhotná. Pro mě i pro Kristiána to byl naprostý šok, byli jsme vyděšení a překvapení, nic takového jsme nečekali. Dlouho jsme se rozmýšleli, co budeme dělat, nakonec jsme se ale dohodli, že si dítě necháme.

Všechno šlo docela hladce, já pokračovala ve studiu, opustila práci v baru a začala pracovat v kavárně. S Kristiánem jsme spolu začali oficiálně chodit. Myslela jsem si, že vše dobře dopadne, pak mi ale jednoho dne řekl, že se mnou potřebuje něco probrat.

„Víš, řešili jsme celou tuhle naší situaci doma, s rodinou,“ začal, když jsme se sešli na oběd, „hodně jsme to probrali a vymysleli, jak to celé bude.“

„Co jak bude?“ zeptala jsem se ho nechápavě. Byla jsem tou dobou tak v pátém měsíci.

Marie (33): Zloději nám nevzali peníze, ale klid. Od pokusu o vloupání se v našem bytě cítím jako v pasti

Přednesl mi seznam požadavků, které musím splnit

„Naši chtějí, abys odešla ze školy a přestěhovala se k nim,“ začal pomalu a já jsem okamžitě pozvedla obočí, „budeš pomáhat mojí mámě doma a ona ti bude pomáhat s tím dítětem, až se narodí. Také chtějí, ať máme svatbu, že to bude lepší. Že nechtějí, aby se rozkřiklo, že mám nemanželské dítě.“

„Já ale ze školy odcházet nechci,“ opáčila jsem opatrně, ale rázně, „chci dostudovat, nechci být ženou v domácnosti. Chci normálně pracovat.“

„To je další věc… naši nechtějí, abys pracovala, když jsi těhotná,“ pokračoval dál, „prý tě finančně zajistí a až budeš po porodu, budeš uklízet naše nemovitosti. To ale není všechno – až se to narodí, musí být pokřtěno a musí mít jméno Antonín po mém tátovi, pokud to bude kluk a Květoslava po mámě, když holka.“

„To si tvoji rodiče jako udělali celý seznam povinností, co mám splnit?“ ušklíbla jsem se a začala ve mně narůstat zlost, „je to naše dítě, ne jejich… a hlavně je to můj život a ne jejich. Nebudu končit s prací a rozhodně neskončím jako uklízečka… co si vůbec myslí? Že budu nějaký jejich poskok?“

„Řekli, že jestli na to nepřistoupíš, tak že se nikdy nestaneš součástí rodiny a nedají ti ani korunu,“ opáčil Kristián vážně, „a myslím si, že ty peníze mých rodičů potřebuješ. Sotva si zvládneš zaplatit kolej, jak se budeš starat o dítě?“

„Ale já nechci, aby mi někdo diktoval, jak mám žít,“ odpověděla jsem mu, „to to raději nějak zvládnu. Jestli si budu někoho brát, tak z mojí vlastní vůle… jestli ukončím školu, tak protože to chci já. Nenechám si od nikoho poroučet.“

Leoš (43): Moje sestra si udělala z rodičů sponzory. Bydlí u nich zadarmo a ještě si drze stěžuje

Rozhodla jsem se, že radši na všechno budu sama

A tak jsem se, i přes finanční tíseň, rozhodla na podmínky budoucích prarodičů mého dítěte nepřistoupit. Od toho momentu jsem se ocitla sama. Kristián a ani jeho rodina mi žádné finance neposkytli a zcela se mnou přerušili kontakt. Že prý jsem byla jenom Kristiánův úlet, že ani není jasné, jestli je to dítě jeho. Otočili všechno proti mně, hlavně aby to nevypadalo, že mě opustili.

Musím přiznat, že to nejprve bylo bez jejich finanční podpory – a bez partnera – opravdu těžké. Třela jsem bídu s nouzí, šetřila každou korunu, skoro denně se hroutila ze stresu z financí, školy, příchodu potomka, toho, jak to zvládnu… ale úspěšně se mi podařilo odpromovat a pak se mi narodila krásná holčička. Dala jsem jí jméno Janička po mojí zesnulé mamince a stala se sluncem mého života.

Dalších pár let bylo opravdu náročných – musela jsem vše zvládat bez podpory Janiččina otce, který už se mi nikdy neozval. A ač to bylo těžké, podařilo se mi pro sebe i pro dceru zajistit vcelku ucházející život. Ačkoliv si nežijeme jako na zámku a nejsme bohaté, dodnes nelituji, že jsem podporu Kristiánovy rodiny nepřijala. Možná bych se měla jako v bavlnce, ale byla bych uvězněná v nadiktovaném životě, který bych nenáviděla. Takhle na sebe můžu být hrdá, že jsem všechno zvládla sama.

Eliška (65): Myslela jsem, že po šedesátce už láska neexistuje. Staré setkání mi ale úplně změnilo život

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].