Martina (34): Nechápu drzost některých lidí v důchodovém věku. Za poslední dobu se s nimi roztrhnul pytel

Jsem člověk, co se snaží lidem spíše pomáhat. Jsem empatická a tolerantní vůči ostatním. Nikoho nesoudím, protože vím, že věci mohou na první pohled vypadat jinak.

Lucie (35): Kojila jsem v kavárně a starší dámy mě chtěly poslat na záchod. Odmítám se kvůli dítěti zavřít doma

Snažím se být nejlepší matkou, jakou dokáži

Bohužel se často setkávám s drzostí ostatních lidí. Když byla dcera malá, dvakrát mě v kavárně postarší ženy odsoudily za to, že tam kojím. Nebo jsme šli s manželem na oběd a vedle stolu jsme zaparkovali kočárek. A zase problém. Lidem u vedlejšího stolu to vadilo. Naštěstí si můj manžel nenechá nic líbit, a tak to tenkrát vyřešil.

Jenže já tak průbojnou povahu, jako má on, nemám. Tudíž, když se mi stane nějaká podobná situace, jen koukám a neumím zareagovat. Tatomoje vlastnost, či spíše neschopnost, mě irituje. Nemám se za to ráda. Ale neumím to změnit. Slova mě napadají až pár minut po konfliktu. Bezprostředně po slovním útoku bezmocně stojím a nenalézám slova.

Rebeka (30): Z našeho prvního rande se stal výslech jako na policii. Zeptal se mě dokonce, jaký mám názor na kojení

Poslední týden mi dal zabrat

Posledních sedm dní mi dalo zabrat. Byla jsem s dcerou ve městě. Potřebovala jsem si vyřídit něco na úřadě a ještě zajít na poštu. Byla jsem unavená, a tak jsem si zašla do kavárny. Dcera spala v kočárku. Byla jsem ráda, že si na chvíli sednu a odpočinu si. Objednala jsem si a sedla si ke stolu. A najednou slyším od vedlejšího stolu: „No jo, vařit se jí nechce, a tak jde radši do města.“

A protože mám problém, že neumím na takové slovní ataky reagovat, dělala jsem, že to neslyším. Vypila jsem si rychle kávu a vyrazila k domovu. V hlavě mi běželo, proč jsou k sobě ženy takto zlé. I ony měly malé děti a určitě si musí pamatovat, že občas to bylo náročné. Den na to jsem jela za rodiči na návštěvu. Vzala jsem si dceru do nosítka a vyrazila jsem na autobusovou zastávku.

Veronika (62): Nemám nic proti kojení. Co jsem ale viděla u kamarádky, u toho mi zůstává rozum stát

Dva zážitky, co mnou otřásly

Autobus, co měl jet, nepřijel, a tak jsem vytáhla mobil z kapsy a začala jsem si hledat jiný spoj. Šel kolem mě starší pán a já slyším: „Krá.., kdybys radši čuměla na cestu a ne do mobilu.“ Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem sebe. Stála jsem na kraji chodníku na autobusové zastávce. Nikomu jsem nepřekážela, nikoho jsem neomezovala, a přesto jsem vadila kolemjdoucímu natolik, že mi uštědřil slovní urážku.

Do třetice jsem potřebovala dceři nakoupit oblečení, a tak jsme spolu vyrazily do obchodního domu. Aby se v kočárku nenudila, dala jsem jí hračku. Dětskou magnetickou kreslící tabulku. Dcera v ruce držela plastovou tužku a malovala si. Postarší žena se na nás dívala a řekla: „Kdyby ses jí radši věnovala. Ale to ne, radši ji nacpeš do ruky mobil.“ A odešla. Stařena nerozezná mobil od kreslící tabulky, ale hlavně, že má názor. A já jsem zase ta, která se nezmohla na slovo.

Janča (29): Tchyně ze mě kvůli kojení udělala neschopnou matku. Řekla něco, co jí v životě neodpustím

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].