Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Rebeka se vydala na první rande a doufala, že to bude příjemné. Čekalo ji ale podivné setkání plné otázek.
S Radkem jsem se seznámila na online seznamce. Působil mile, měli jsme podobné zájmy, odepisoval celkem rychle a hlavně nebyl oplzlý a nedělal mi nevhodné návrhy. Když mě tedy po víkendu psaní pozval na rande, řekla jsem, že ráda půjdu.
Už první dojem byl zvláštní
Pozval mě do drahé kavárny v centru, což na mě rozhodně udělalo dojem. Když jsem dorazila, byl oblečený v hezkém pólo tričku a slušivých kalhotách, vypadal upraveně a v ruce držel květinu. Když si mě všiml, cítila jsem, jak si mě intenzivně prohlíží.
„Rebeka, že?“ usmál se na mě a já přikývla. „Na fotkách jsi vypadala víc blonďatá… snad bude zbytek opravdovější. Půjdeme?“
Než jsem měla možnost reagovat na jeho zvláštní poznámku, vešel do kavárny a pobídl mě, ať jdu taky. Kývla jsem hlavou a následovala ho, možná to myslel jako vtip… během pár dalších minut jsem se ale měla přesvědčit o tom, že šlo pouze o špičku ledovce.
Začal se mě divně vyptávat
„Tak, na začátek na tebe mám jednu zásadní otázku,“ začal hned, jak jsme se posadili a objednali si, „pracuješ? Víš, je to pro mě základní kritérium, podle kterého si vybírám ženy… nepracující bych nikdy nechtěl.“
„Pracuju,“ odpověděla jsem opatrně, „jsem doktorka…“
Radek se zamračil, vytáhl telefon a něco do něj zaznačil. Než jsem se stihla zeptat, co to dělá, pokračoval:
„To není moc dobré, budeš chtít dělat kariéru a nebudeš mít moc času na děti… a když mluvím o dětech, kolik bys jich chtěla?“
„Nemělo by rande začít něčím jako jaké jsou tvoje zájmy? Cestuješ ráda?“ pokusila jsem se zažertovat a odvést rozhovor do příjemnějších rovin, on na mě ale smrtelně vážně hleděl a mně se udělalo nepříjemně.
„Dvě,“ špitla jsem tiše a napila se své kávy. Chvíli se zamyslel, pak zase vzal telefon a něco si napsal.
„To by šlo, ale nevadily by mi tři. A co dovolená, kam ráda jezdíš?“
„K moři,“ vyhrkla jsem okamžitě, ráda za normální otázku, „nejradši jedu na nějaký zájezd k moři, kde si můžu lehnout, opalovat se…“
Moje odpovědi se mu nelíbily
„To snad ne,“ povzdychl si a opět následovalo zaznačení do telefonu, „to je přece to nejhorší! Takové chození po horách, pořádné dobrodružství… no, to bude problém.“
„Jak to myslíš, problém?“ zeptala jsem se už trochu podrážděně. Jeho otázky mi byly nepříjemné, cítila jsem se jako u výslechu. Začala jsem pomalu přemýšlet o důvodu, proč rande ukončit. On mou otázku zcela ignoroval a pokračoval dál:
„Chtěla bys bydlet spíš v domě, nebo v bytě? Já totiž dům určitě nechci, práci na zahradě nenávidím a nevidím na domu jedinou výhodu.“
„Mně to je asi jedno… nechci být nějaká nezdvořilá, ale je tohle výslech na policii, nebo rande?“ zeptala jsem se ho ostře. Moje otázka ho očividně urazila, protože si dotčeně odfrkl.
Prý nechce ztrácet čas
„Nerad ztrácím čas ženami, se kterými nemám nic společného a nestojí za to. Proto jim nejdřív položím otázky ohledně toho, co je pro mě důležité a podle jejich odpovědí se rozhodnu, jestli má rande cenu, nebo ne a jestli má ta žena potenciál být moje nová přítelkyně,“ vysvětlil mi svůj postup a mně okamžitě došlo, co pořád kliká do telefonu.
„Takže máš seznam otázek a zaznamenáváš si, jak jsem odpověděla,“ vydechla jsem překvapeně a nedařilo se mi skrýt znechucení. To bylo nanejvýš neslušné a divné chování, takhle přeci randění a seznamování se vypadat nemá.
„A jakou další přehnaně osobní otázku tam máš dál? Jestli jsem pro nebo proti kojení? Nebo třeba jakou volím politickou stranu?“ ušklíbla jsem se a rychle dopila své kafe, abych mohla co nejdříve odejít.
„Na politickou stranu se neptám, i když to není špatný nápad,“ zavrtěl Radek hlavou, „ale s tím kojením máš pravdu… a jsi pro? Já totiž zásadně neschvaluji umělou výživu…“
Z rande jsem okamžitě odešla
„To by stačilo,“ zarazila jsem ho, než stihl dopovědět, „tohle je moc, odcházím. Měj se krásně a přeju hodně štěstí s hledáním ženy, co bude pasovat do tvých tabulek a co jí tohle nebude připadat divné.“
Zvedla jsem se ze židle a bez rozloučení se vydala pryč. Ještě jsem slyšela, jak za mnou křičí, ať zaplatím, že za nevydařené rande přece platit nebude, mně to ale bylo jedno. Horší rande jsem jaktěživ nezažila a tento divný zážitek mě přiměl k tomu, že jsem ve vybírání chlapů dvakrát tolik ostražitá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
