Anita (34): Myslela jsem, že svého manžela miluji. Dovolená v Chorvatsku všechno změnila

Láska pro mě vždycky znamenala stát pevně nohama na zemi. Něco racionálního, ne motýlky v břiše nebo romantické okouzlení. Právě proto mě zaujal Pavel. Byl klidný, vyrovnaný a pragmatický. Nebyl typ spontánního člověka, všechno muselo být naplánované a dotažené do posledního detailu. Líbilo se mi, že je tak organizovaný. Nechtěla jsem mít za manžela někoho, kdo raději chodí s kamarády na pivo, než aby byl doma.

Pavel přesně zapadal do mých představ. Neuplynuly ani dva roky od našeho seznámení, a vzali jsme se. Cítila jsem radost, že mám po svém boku někoho stabilního, kdo mi nebude bořit pevnou půdu pod nohama. Muži, se kterými jsem chodila předtím, mi ten pocit nedokázali dát.

Radka (30): Miluju svého manžela, ale chybí mi romantika jako z knihy. Tu mi zabezpečil kolega

Chyběly mi něžné doteky

Letos jsme se rozhodli jet na dovolenou do Chorvatska. Tedy... já jsem na tom trvala. Pavel se netajil tím, že by raději jel na Šumavu nebo do Krkonoš, ale já si prosadila svou. Většinou to byl on, kdo vybíral destinaci, a upřímně – ne vždy mi to vyhovovalo. Na druhou stranu obvykle všechno zařídil, takže jsem se nemusela o nic starat. Chorvatsko ale bylo můj sen už dlouho. Manžel souhlasil, i když bez velkého nadšení.

První večer jsme šli na procházku po pláži. Byl nádherný západ slunce, ale Pavel si ho skoro nevšímal – byl příliš zabraný do mobilu, hledal dobrou restauraci. Já vnímala tu krásu plnými doušky. Zaujala mě i jedna mladá dvojice. Objímali se, byli k sobě něžní. Něco ve mně se pohnulo. Podívala jsem se na nás s Pavlem – připomínali jsme spíš obchodní partnery než milence. Do té chvíle jsem nás tak nikdy neviděla, ale pohled na zamilovaný pár mě donutil zamyslet se.

My se ani nedržíme za ruce na veřejnosti, natož abychom se objímali nebo líbali. Začala jsem trochu žárlit. Nikdy jsem si neuvědomila, že bych to vlastně taky chtěla. Podívala jsem se na Pavla – pořád byl přilepený k telefonu – a nakonec jen oznámil, že našel restauraci, kterou stojí za to vyzkoušet.

Lída (32): Svého muže miluji, ale chybí mi romantika, svádění a předehra

Toužím po jiném muži

Druhý den ráno jsem se rozhodla jít na lekci jógy na pláži. Pavel nechtěl, řekl, že raději zůstane na terase s kávou a knížkou. Ráno bylo nádherné a ukázalo se, že lektor je Čech. Adam byl vysoký, dobře stavěný, s jiskrou v šedo-zelených očích. Nedařilo se mi zvládnout jednu pozici, tak ke mně přišel a pomohl mi. Jeho ruce byly teplé a jemné. Naše oči se setkaly – a v tu chvíli se všechno změnilo.

Do té doby jsem nevěřila na lásku na první pohled, ale teď... Chvíli jsme se na sebe dívali. Připadala jsem si, jako bych Adama znala odjakživa, jako by byl má spřízněná duše. Už jsem se nedokázala soustředit na lekci. V hlavě jsem měla jen jeho. Toužila jsem po jeho dotecích. Něco se ve mně probudilo a já věděla, že návrat k dřívějšímu životu už nebude možný.

Každé ráno jsem chodila na jógu a začala jsem přicházet dřív, jen abych si mohla ještě chvíli povídat s Adamem. Vzniklo mezi námi zvláštní pouto. Pátý den mě konečně políbil. Nikdy jsem nic podobného nezažila – bylo to víc než polibek, víc než pouhá touha. Adam se neptal, jestli někoho mám, a já to téma také neotevřela.

Jednoho večera, když jsme spolu sledovali západ slunce, řekl slova, na která nezapomenu: „Vím, že nejsi sama, ale poznám, že nejsi šťastná.“ Řekl nahlas něco, co jsem si sama sobě odmítala přiznat – natož někomu jinému. Nebyla jsem šťastná, jen jsem se to naučila předstírat. Poprvé jsem se začala ptát sama sebe, jestli svého manžela miluji a proč s ním vlastně jsem...

Marie (47): Mám hodného přítele, ale jedna věc mi dost chybí. Neumí být romantický

Zůstaly mi jen vzpomínky

Když jsem se toho večera vrátila do hotelového pokoje, podívala jsem se na Pavla naprosto lhostejně – jako na cizího člověka, ne na muže, se kterým jsem žila už roky. Jen se zeptal, jestli bylo všechno v pořádku. Přikývla jsem a šla spát.

Den před odjezdem do Česka jsem se s Adamem milovala. Něco takového jsem nikdy nezažila, užívala jsem si každou vteřinu.

„A co teď?“ zeptal se, když jsme pak leželi v objetí.

„Nevím,“ odpověděla jsem.

Nejsme v kontaktu. On se neozval, a tak jsem se neozvala ani já – i když se mi po něm stýská. Někdy si pustím hudbu, tančím a vzpomínám na ty chvíle. Přestala jsem si dělat hlavu z věcí, které mě dřív rozčilovaly. Častěji se usmívám sama pro sebe a mám chuť nosit šaty místo džínsů.

„Poslední dobou působíš tak zvláštně šťastně...“ nadhodil jednoho dne Pavel.

Nepřiznala jsem se, že jsem poznala Adama. Řekla jsem, že už mě nebaví život, který vedeme. Poslouchal mě pozorně, jak má ve zvyku. Snažíme se náš vztah znovu vybudovat, i když v něm chybí opravdová intimita. Nemám tušení, jestli se nám to povede, ale uvidíme. Zatím se nechceme rozvádět...

Další příběhy ze života →

Silva (46): V dlouhodobém vztahu mi chybí lichotky. Ty mi dopřál muž, který mě oslovil přes sociální sítě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].