Marie (47): Mám hodného přítele, ale jedna věc mi dost chybí. Neumí být romantický

Myslela jsem si, že mám jasno. Měla jsem za manžela hulváta. Člověka, který se neustále kvůli všemu hádal a nešel daleko pro sprosté slovo. Vydržela jsem to přesně dvacet let.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (53): Manžel nemá pochopení pro moje hormonální změny. Bez ostychu pokukuje po mladých holkách

Bouře nemusí být úplně špatná

Když bylo mladší dceři osmnáct let, rozvedla jsem se. Splnila jsem slib, který jsem si kdysi dala. Vychovám děti. Dopřeji jim kompletní rodinu. Stalo se a bylo na čase myslet na sebe. Bývalý manžel byl dobrý otec, který pro naše děti dělal hodně. Ale jako manžel měl spoustu negativních vlastností. Jeho prchlivá povaha se nedala vydržet.

Byl to člověk emotivní. Na druhou stranu musím říct, že uměl dávat najevo svoje emoce. Neměl problém s tím mi každý den říct, že jsem krásná a jak mi to sluší. Uměl mi plamenně vyznávat lásku a taky si hlasitě užíval naše intimní chvíle. Nicméně během několika minut uměl situaci otočit a já poslouchala nadávky o tom, jak velká blbka jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Lydie (51): Syn je celý jeho otec. Je smutné pozorovat, že moje výchova byla k ničemu

Chci hlavně klid a ticho

Po rozvodu jsem toužila po jediném. Po klidu a tichu. Byla jsem vyčerpaná z mnohaletých hádek. Několik let jsem byla sama. Jezdila na dovolené s kamarádkami a svět mě bavil. Na třídním srazu mi spolužák dohodil svého kamaráda Vojtu. „Neblázni, je to slušný člověk. Je fajn. Přesně co potřebuješ,“ lákal mě spolužák.

S Vojtou jsem se sešla a opravdu to byl čistý a hodný člověk. Bylo mi s ním dobře. Vyzařoval z něho klid. V současné době jsme spolu pět let. Tři roky spolu bydlíme a já jsem v pasti. Mám pocit, že jsem emocionálně mrtvá. Vojta je jako z jiného světa. Nemá potřebu mu nikdy říct, že mi to sluší. Slyšela jsem to za těch pět let snad dvakrát, ač jsem Vojtovi už několikrát řekla, že mi chybí lichotky.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (47): Hulvátsky známý mě na plese pořádně urazil. Upozornil ale na krutou pravdu, kterou si nechci připustit

Vše musím zařídit sama a on se veze

Vojta je čistá duše. Nikdy by mi neublížil. Jeho děti ho mají rády a i moje děti o něm mluví hezky. Jenže ty dvě hodiny, které u nás děti stráví, nevidí, jaký je Vojta partner. Vášeň u nás byla první rok, teď spolu spíme tak jednou za měsíc. Mohu strávit v koupelně třeba dvě hodiny a vylézt nádherně nalíčená s vyfoukanými vlasy a nikdy se mi nedostane lichotky. Vojta jako by mě nevnímal jako ženu.

Ať jsem v roláku ke krku nebo mám šaty s velkým výstřihem, Vojta nereaguje na nic. Vojta nikdy nevymyslí žádný výlet. Všechny dovolené či výlety plánuji já. Veškeré platby u nás běží v režimu půl na půl. A já začínám přemýšlet, jestli jsem se nespletla. Jestli si nepletu Vojtovy vlastnosti. Možná Vojta není tichý a hodný. Možná je Vojta jen nudný chlapík bez nápadu. Nechci přeci nemožné, stačí, aby se Vojta trochu víc snažil. Obzvláště, když je patrné, že moje lichotky se mu líbí. A na výlety jezdí rád.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (31): Celé těhotenství se cítím mizerně. Partner totiž nešetří urážkami mé postavy