Adéla (37): Bratr mi vyčetl, že dávám jeho dětem levné dárky. Jenže on má tlupu a já jen jedno

Nikdy jsem se nevymlouvala na to, že jsem samoživitelka. Prostě jsem se rozvedla z vlastní vůle a nesu si za to následky. Umím se o sebe i syna postarat. Do mého života patří brigády a příležitostné práce. Díky tomu jsme každý rok u moře a máme se dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (45): Můj dospívající syn začal na sobě makat. Fandím mu, ale jeho životní styl mě finančně ruinuje

Naše rodina je plná nevyřčených křivd

Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč je naše rodina tak nesourodá. Nikdy jsme si vědomě nic neudělali, a přesto se každý cítí za něco ukřivděný. Matka má plno výhrad k otcovi. Jejich manželství vnímám jako nefunkční od svých dětských let. Zůstali spolu, čas něco obrousil, ale stejně svůj čas v důchodu vyplňují hádkami. Když jsem u nich na návštěvě, není mi tam dobře. Je tam cítit takové divné napětí.

Stejně to má můj bratr. V zaměstnání je na vysoké pozici. Má pod sebou skoro tři sta podřízených. Úspěšný muž. Vědom si svých pracovních úspěchů. Jenže své manažerské dovednosti přenáší i do svého manželství. Ač se bratr i jeho žena tváří jako šťastná rodinka, vnímám drobné střety mezi nimi. Zdá se mi, že mezi sebou neumí komunikovat s láskou a úctou. Je to soutěž. I jejich čtyři děti jsou neustále ve sváru. Bojují o hračky, mlátí se navzájem a občas dostaneme ránu i my dospělí.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (34): Chtěla jsem pro sebe a dceru lepší život, ale jako samoživitelka jsem selhala

Bratrova velká rodina žijící v luxusu

Bratr umí svou rodinu zabezpečit. Bydlí v novém domě, mají na zahradě bazén a každý rok jsou na dvou až třech zahraničních dovolených. Moc jim to přeji a vím, že se bratr musí otáčet, aby peníze vydělal. Zatím mají děti malé a vlastně jediné, co potřebují, je oblečení a hračky. Výši skutečných nákladů bratr pozná, až budou jeho děti chodit na střední či vysokou školu. Můj syn chodí na střední školu a mám pocit, že neustále platím nějaké příspěvky či pomůcky do školy.

My dospělí jsme se dohodli, že si nebudeme dávat dárky k narozeninám a svátku. Na Vánoce si dáme maličkost. Vonnou svíčku, lahev vína nebo nějakou pochutinu. Drobnost pro potěšení. Je to hlavně rozhodnutí praktické. Okolo všeho je mnoho starostí, a tak dáváme dárky jen dětem. Ušetříme si tím starosti s kupováním dárků. Držíme to, že se sejdeme. Dáme si kávu a zákusek, poblahopřejeme oslavenci a strávíme společný čas. O nic víc nejde.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (25): Otěhotněla jsem s lehkovážným a nedospělým chlapem. Jeho reakce mě šokovala

Hádka kvůli ceně dárku mě mrzí

Jenže poslední setkání se vůbec nevydařilo. Vlastně mě moc mrzí, jakou scénu můj bratr udělal. Jeho děti žijí v blahobytu a mají vše, na co si vzpomenou. Je těžké jim něco koupit, aby měli opravdovou radost. Navíc má bratr děti čtyři, takže ani to není zanedbatelné. Já mám dítě jedno. Stalo se to, že jsme blahopřáli bratrovu synovi a předala jsem mu dárek. Všem jeho dětem kupuji dárky okolo šesti stovek. Není to mnoho, ale zanedbatelná částka to taky není. Obzvláště, když ji násobím čtyřmi.

„Cos to zase koupila za levnou blbost? To neumíš koupit něco pořádného? My dáváme tvému synovi za tisícovku a ty na našich dětech šetříš,“ utrhnul se na mě bratr. Vysvětlila jsem mu, v jaké cenové relaci dárky kupuji. Nerada jsem mu připomněla, že má děti čtyři a já jen jedno. Takže i toto kritérium je třeba brát v potaz. A v poslední řadě jsem na vše sama, takže si moc vyskakovat nemohu. Bratr moje argumenty nebral a dál křičel, že jsem skrblík. Slova bratra vnímám jako podraz. Je mi z celé mojí rodiny smutno. Nedržíme při sobě a nejsme semknutá rodina.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (35): Dělám první poslední, aby se dcera měla dobře. Dočkala jsem se za to jen výčitek

Doporučené video