Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeLída má pocit, že se její přítel Roman po roční známosti už moc nesnaží, aby si ji udržel. Rozhodne se proto pro radikální řešení.
S Romanem jsme nedávno oslavili první výročí. Místo toho, aby se náš vztah posouval kupředu, jsem začala mít pocit, že stagnuje. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, abych zjistila, čím to je. Roman se úplně přestal snažit.
Na začátku by mi snesl modré z nebe
Hořce jsem vzpomínala na začátky našeho vztahu, kdy na mě každý týden čekala květina, kdy mě Roman bral na výlety a plánoval zajímavá rande, kdy mě těšil desítkami komplimentů a večer před spaním na mě čekal hřejivý vzkaz na dobrou noc.
Teď jsem měla pocit, že už ani nevím, jak řezaná květina vypadá, že si zajdeme tak maximálně na čínu o ulici vedle a kompliment jsem neslyšela, ani nepamatuji. „Proč už mi nekupuješ květiny? Vždycky mi dělaly takovou radost,“ nadhodila jsem, když jsme jednou prošli kolem květinářství a Roman o něj ani nezavadil pohledem. Jen pokrčil rameny: „Dostala jsi je k narozeninám a k výročí, to nestačí? Víš, jak jsou drahé?“
Choval se, jako by mě měl jistou
Já ale věděla, že to není jejich cenou, ale tím, že mu už gesta nepřijdou důležitá. Úplně se o mě přestal snažit, protože věděl, že ho neopustím a že už mě má jistou. Rozhodla jsem se, že to tak nenechám a jednou při večeři ho konfrontovala. „Přijde mi, že mě bereš jako samozřejmost,“ řekla jsem mu napřímo, „že už se vůbec nesnažíš a mně to ubližuje.“
Bohužel má promluva měla zcela opačný efekt. Roman mě sjel pohledem: „Jak to můžeš říct, že tě nemiluju? To je od tebe tak zlé. Vždyť spolu bydlíme a chodíme spolu už rok.“
„Já vím, ale mně chybí gesta,“ snažila jsem se mu to naléhavě vysvětlit, „chybí mi květiny, hezké večeře, dárečky… Chybí mi to, jak jsi mě zbožňoval, jak ses mě snažil získat. Mohl bys s tím, prosím, něco udělat?“ Roman sice slíbil, že ano, ale vůbec nic se nezměnilo. Sem tam jsem dostala ledabylou pusu do vlasů a jednou mi koupil růži, jinak jsem se ale cítila úplně stejně, ne-li hůř. Už jsem nevěděla, co mám dělat, a nakonec jsem se rozhodla pro radikální řešení. Řekla jsem Romanovi, že si chci dát pauzu.
Oznámila jsem mu, že chci pauzu
„Romane, promiň, sice tě miluju, ale takhle žít nechci. Půjdeme na chvíli od sebe, abychom si oba ujasnili, co od tohoto vztahu očekáváme a co jsme do něj ochotni dát,“ oznámila jsem mu s těžkým srdcem a bylo vidět, že se ho to dotklo.
„Lído, ale já tě miluju! Nechci o tebe přijít a nechci si dát pauzu,“ snažil se mě přemluvit, ať neodcházím a já poznala, že ho to upřímně zasáhlo. Věděla jsem ale, že to jinak nejde, že potřebuju odstup. A bylo to moje nejlepší rozhodnutí.
Přítel zcela změnil svoje chování
Roman se změnil. Začal mi do práce posílat květiny s omluvnými vzkazy, neustále mi volal, jestli jsem v pořádku, a navrhoval, ať se sejdeme. Po měsíci, co jsme se neviděli, mě vzal na prodloužený víkend do lázní, začal mě zahrnovat láskou a prosil mě, ať se k němu vrátím.
A já se k němu vrátila. Viděla jsem změnu a konečně se zase cítila milována. Už je to třičtvrtě roku a Roman se ke mně chová jako k princezně. Za ten měsíc, co mě neměl, si uvědomil, že nejsem samozřejmost a že se o mě musí neustále snažit. Vztah nemůže růst a vyvíjet se, pokud do něj člověk není ochoten neustále vkládat stejnou energii jako na začátku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
