Lada (52): Syn tvrdí, že má léčitelské schopnosti. Přestal kvůli tomu dokonce chodit do práce

Byla jsem na svého syna vždycky hrdá. Byl slušný, chytrý, pracovitý. Nikdy s ním nebyli žádné problémy, ani v pubertě! Jenže poslední rok si vše vybral i s úroky. Dal výpověď v práci, odstřihl se od přátel a začal o sobě mluvit jako o léčiteli. Tvrdí, že má dar léčit lidi přikládáním rukou. Snažím se ho pochopit, ale prostě mi to nejde. Vůbec netuším, kde k tomu nápadu přišel, kdo ho ovlivnil.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (44): Syn se věčně toulá s partou kamarádů. I když údajně sportují, mám strach, aby neskončil na drogách

Změnil se ze dne na den

„Mami, odcházím z práce. Dusím se tam. Peníze od tebe nechci, mám našetřeno, neboj,“ řekl mi jednoho večera zhruba před rokem. Netušila jsem, jak to myslí. Říkala jsem si, že měl asi nějaký náročný den v práci. Nevyptávala jsem se, nemá to rád.

Jenže Dan dal opravdu výpověď! A od toho dne začalo být v jeho životě všechno jinak. Dny trávil na různých duchovních seminářích, četl, meditoval, začal mluvit o energiích, očistách a karmě. Pár měsíců na to přišel další level: „Mami, mám dar. Umím léčit. Čistím lidem energii a vnitřní pramen jejich síly. I ty bys ho potřebovala vyčistit,“ řekl mi a já na něj zírala a nechápala o čem mluví.

Dan žil v té době stále doma, ale na domácnost mi přispíval, udržoval pořádek, sám si vařil, pral – naprosto jsem mu v tomto směru nemohla nic vytknout. Zda žil stále z našetřených peněz, anebo z nějakých darů od „pacientů“, které v té době už měl, netuším.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (49): Každodenní strach o syna mě ničí. Často domů přichází až ráno a nedá mi vědět

Můj otec ho zavrhl

Nedávno jsme u rodičů slavili maminky svátek. Sešla se tam celá rodina. Grilovali jsme na zahradě, popíjeli a povídali si. A pak přišlo to, čeho jsem se už několik týdnů obávala. Syn začal mluvit o svém novém poslání. Jakmile můj táta slyšel, že Dan nepracuje a místo toho „léčí lidi rukama“, začal povykovat…

„Á, další vyžírka! To budeš na dávkách, viď? Nebo budeš žít ze vzduchu?“ vyštěkl na něj můj táta. Syn v klidu odpověděl: „Dědo, pomáhám lidem! I ty bys potřeboval pomoc... “ Táta se rozčílil ještě víc, začal mluvit o tom, že jsme Dana špatně vychovali. Já seděla mezi nimi, neschopná cokoli říct. Daniel se také nemluvil. Po chvíli vstal, popřál všem hezký den a odešel. Táta pak prohlásil, že ho už u sebe nechce vidět.

Mohlo by Vás zajímat:

Blažena (59): Mám strach o našeho syna. Znepokojuje mě, jaký život vede

Bojím se o něj

Syn je nyní na jakési pouti, hledá sám sebe. Jde bos, bez jídla, jí jen to, co někde natrhá, anebo mu někdo dá. Myslím, že se ani nemyje, jde jen s malým batohem a v jednom oblečení. Vím, že neumře hlady a neumrzne, ale strach o něj mám. Víc než o jeho tělo, se bojím o jeho hlavu.

Když se mě pak při odchodu zeptal: „Mami, opravdu víš, kdo jsi a kam míříš?“ Mlčela jsem. Co mám říct? Že na takové myšlenky nemám čas, že jsem unavená a vystrašená, že mě bolí srdce? Dřív jsem vídala syna smát se, prohánět holky, občas se opít a koupit nějakou zbytečnou drahou hloupost – jednoduše žít. Teď se tváří jako Kristus na kříži, a trochu tak i vypadá. Nemyslím si, že našel správnou cestu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (58): Náš jediný syn se dostal na samé dno. Jednoho osudného dne jsem ho našla na ulici

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].