
Věra se po rozvodu dlouho nechtěla pouštět do nového vztahu. Nakonec ji kamarádka přemluvila na speed dating, kde potkala sympatického muže. Po třech měsících randění ale řeší nezvyklé dilema – jeho velmi neobvyklé povolání.
Na speed dating jsem šla spíš ze zvědavosti než s velkým očekáváním. Po rozvodu jsem měla život docela srovnaný – dospělou dceru, vlastní byt, fajn práci. Jenže u stolku číslo šest seděl Pavel! „S vámi bych klidně seděl celý večer,“ usmál se na konci kola. Bylo to oboustranné, jiskra přeskočila snad v první minutě! Dnes spolu chodíme tři měsíce a vše by bylo „značka ideál“, nebýt té jeho podivné práce.
Pravdu o své práci mi řekl až později
S Pavlem si hodně povídáme, to mi v manželství velmi chybělo. První týdny jsme probírali takové ty obyčejné věci. Děti, rozvody, plány, cestování, zájmy. Věděla jsem jen, že podniká a má vlastní klienty, že dělá něco jako terapie a že má na to nějaké kurzy.
Když jsem se pak po čase zeptala: „A co vlastně přesně děláš?“ Pavel se usmíval, jako by zvažoval, jak to podat. „Prostě pomáhám lidem se zdravím. Jsem něco jako léčitel,“ řekl nakonec. Myslela jsem, že si dělá legraci. Léčitelství je pro mě naprosto „out“, jsem velmi racionální, moc neuznávám náboženství ani jiné podobné věci.
„Dělám irisdiagnostiku, asi si o tom už slyšela. A pak taky diagnostiku z kapky krve jednou unikátní metodou. Mám dobré výsledky,“ vysvětloval a já na něj hleděla jako na zjevení. Vůbec jsem netušila, o čem mluví. Vlastně jsem léčitele znala jen z televize, z různých skandálních reportáží, kdy někoho podvedli.
Má racionální hlava protestuje
Jsem hodně racionální člověk. Mám vystudovanou matematiku, pracuji ve firmě, kde se všechno měří čísly a fakty. Když mi Pavel začal vysvětlovat, jak z oka pozná stav orgánů, všechno ve mně vřelo. Má maminka zemřela na rakovinu a také měla jeden čas nápad, že se bude léčit „čajíčky a energiemi“. Naštěstí ji to brzy přešlo.
„Ty tomu nevěříš, viď?“ zeptal se mě přímo. „Nevím… připadá mi to trochu zvláštní,“ přiznala jsem opatrně, aby se neurazil. „Mám za sebou spoustu kurzů, vzdělávám se už třicet let a klienti se ke mně vracejí,“ řekl klidně. Když jsem se zeptala, co vlastně vystudoval, dozvěděla jsem se, že vystudoval elektroprůmyslovku!
Nevím, jestli to dokážu přijmout
Pavel je jinak fajn chlap. Tomu, co dělá, bezmezně věří – v tom je poctivý. Ale kolika lidem dal asi falešnou naději či nesmyslnou léčbu? Není mi příjemné na to myslet. Občas to mezi námi kvůli jeho práci i některým názorům trochu zajiskří, v těch chvílích se od tématu snažíme oba zase rychle odejít, nebo spíš utéct, což asi není dobré řešení.
I přestože je nám obvykle dobře, cítím onen osten naší propastné jinakosti stále v zádech. Mám pocit, že na něj jednou stejně velmi tvrdě narazíme, zatím se mu oba pečlivě vyhýbáme, moc nevím, co si s tím vším počít. Nechci vztah jen na chvíli, na povyražení, a tak mi nejde si nad tím, co cítím, mávnout rukou. Bohužel nikdo v mém okolí, žádná kamarádka, nemá podobnou zkušenost, abych se s ní poradila.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




