
Pro Romana je astrologie hloupost, pro jeho ženu Ivetu se stala životním stylem, který ovlivňuje celou rodinu. Roman přiznává, že je ve slepé uličce a doufá, že se Iveta vrátí do normálního života.
Nikdy bych nečekal, že se náš život může zhroutit kvůli něčemu tak banálnímu, jako jsou horoskopy. Pro mě je to snůška hloupostí, pro moji ženu Ivetu životní styl. A pěkně ujetý. Přemýšlím, kdo ji k tomu navedl – kamarádky? Nebo její matka? Ta by toho totiž byla schopná.
Je posedlá horoskopy
Ještě nedávno byla Iveta schopná si horoskopy jen přečíst a zasmát se tomu. A pak si všimla, že jsou opravdu všude. V každém časopise, na každém webu, dokonce i na těch, kde by je nečekala. A co se nestalo? Začala je intenzivně sledovat a pak porovnávat.
Nakonec si vybrala jeden konkrétní plátek. „Tady vědí, o čem mluví! Přesně mi to včera vyšlo! A dnes je to úplná bomba!“ radovala se a pak dodala: „Romane, podívej! Tvrdí, že se mi otevře nová cesta. Možná bych měla změnit práci,“ oznámila mi s výrazem, který říkal, že to myslí smrtelně vážně. A já jsem se tomu jenom smál.
Kde je normální život?
Smích mě ale brzy přešel. Všechno se během krátké doby začalo
točit kolem znamení, planet a všeho dalšího, co s tím souvisí.
„O víkendu jet na chalupu nemůžeme,“ rozhodla. „Měsíc je ve Vahách, a to není dobré na cestování.“
„Iveto, proboha…“ povzdechl jsem si. „Kde jsi to vyčetla? Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel – to celou rodinu kvůli tomu zamkneš v paneláku?!“ Jenže
to bylo marné. Iveta se zabejčila, vysvětlila dětem, že budeme doma, a já jsem
neměl šanci to zvrátit.
Časem to bylo horší a horší. Iveta přestala vstávat včas do práce, protože ten den měla mít málo energie. A tak se potřebovala dospat. Děti kvůli tomu chodily pozdě do školy, dokud jsem rázně nezasáhl. Hádky pak byly na denním pořádku.
Chybí jen černá kočka
Doma jako by se zastavil čas. Iveta zakoupila desítky talismanů, svíček, knih o astrologii. A začala to všechno studovat. „Už ti chybí jen křišťálová koule a černá kočka,“ mumlal jsem si pod vousy. Vypadá to skoro vtipně, ale mně do smíchu nebylo. Začal jsem se bát, že svoji ženu už nikdy nevrátím zpátky do reality.
Bod zlomu přišel, když Iveta odmítla jít na narozeniny naší dcery. „Saturn je proti mně,“ řekla, jako by se omlouvala Saturnu, ne dítěti. A tehdy jsem už konečně vybuchl. „Iveto, tohle nejsou hvězdy, tohle je náš život! Děti tě potřebují. Já tě potřebuji!“ Jenže to bylo, jako bych mluvil do dubu. Iveta potřebovala především horoskopy, to bylo pro ni prioritní, protože ty jí říkaly všechno ostatní. Jak to má a bude mít s láskou, s manželstvím, s dětmi, s prací…
Jsem ve slepé uličce a nezbývá mi než doufat, že se jednoho dne Iveta, díky horoskopu, ošklivě spálí a začne zase normálně žít.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




