Radek (40): Manželka nechce pracovat, i když už dcera chodí do školy. Leze mi svým přístupem na nervy

Naše dcera je vymodlené dítě. Narodila se nám, když nám bylo třicet tři let. Čekali jsme na ni dlouho. Snažili jsme se o početí několik let a opakované nezdary se odrážely na náladě, která u nás v manželství panovala. Smutek, stres, očekávání, zklamání, povinný sex. To byl náš standard, ve kterém jsme žili.

Petr (41): Manželka mi odpustila nevěru, ale pak mi to vrátila. Já ji teď nedokážu vystát

Dal bych vše za to, abych měl dítě

A pak se ten zázrak stal. Byl jsem otec a držel jsem svou dceru v náručí. Manželka se pro mě stala hrdinkou. Rizikové těhotenství, několik měsíců v posteli, náročný porod, vše zvládla. A byli jsme tři. Oba jsme se našli v péči o dceru. Roky plynuly a byli jsme šťastní. Věřili jsme, že to, co první roky do dítěte vložíte, to se vám v budoucnu vrátí. A tak jsme dceři neustále něco vysvětlovali, hráli jsme si s ní a snažili se ji vychovávat v klidném rodinném prostředí.

Dcera nám to vracela svou usměvavou povahou. Byla hodná a nebylo dne, kdy bychom byli unavení z její přítomnosti. Dceru jsme nepůjčovali ani prarodičům. Pokud chtěli svou vnučku vidět, museli přijet na návštěvu. Neexistovalo, abychom dceru pustili z dohledu. Přišlo mi přirozené, že chtěla manželka zůstat s dcerou doma i po třetím roce jejího života. Jenže když dcera oslavila čtvrté narozeniny, vedli jsme s manželkou nepříjemný rozhovor. První od narození dcery.

Roman (54): Manželka je neskutečně líná. Když nezaparkuji u dveří, máme doma tichou domácnost

Rozdílné názory na život mě tíží

„Já ale do práce nenastoupím. Chci si dceru užít. Chci být s ní. Chci si s ní hrát, chodit na hřiště, učit ji a nemám v úmyslu nastoupit do zaměstnání. Bydlíme ve svém, rodiče nás podporují a tvůj plat nám stačí. Nepotřebuji dovolené u moře,“ spustila Ivana, když jsem započal debatu o penězích. Dlouhodobě se mi nelíbilo, že jsem to byl jen já, kdo domů nosil peníze. Těšil jsem se na den, kdy Ivana nastoupí do práce a mně se uleví, že nebudu jediný, na kom leží starost o zajištění rodiny.

Ivana mi dále řekla, že za pár let zemřou naši rodiče a peněz budeme mít dost. Až si prý rozdělíme jejich majetek se sourozenci, zbyde dost na to, abychom si v klidu žili a měli i na ty dovolené u moře. Takže ona se neošidí o několik let s dcerou, když má vidinu, že jednou peníze mít budeme. Nevěřil jsem vlastním uším. Moje manželka kalkulovala se smrtí našich rodičů, aby si mohla v klidu žít. Dcera chodí do první třídy. My, jako rodiče, jsme svou povinnost splnili a je na nás, abychom dceru nechali jít životem.

Petr (48): Manželka mi tajně vybrala pokladničku. Úspory na dům utratila za drahé oblečení

Manželku do zaměstnání nedostanu

Je přirozené, že dcera bude navštěvovat základní školu a potom střední školu. Děti potřebují děti, a tak by bylo dobré, kdyby chodila i do družiny. Jenže manželka po dobu, co je dcera ve škole, tak doma leží a čte si knihy. Dceru odmítá dávat do družiny a hned, jak je to možné, ji ze školy vyzvedává. Věřím tomu, že kdyby to šlo, vzdělává ji doma. Naštěstí je Ivana nevzdělaná, má jen výuční list a v českém jazyce doslova plave, a tak jí nezbývá nežespektovat, že nesplňuje kritéria pro domácí výuku.

Jsem rád, že alespoň toto mi hraje do karet. Mrzelo by mě, kdyby dcera neznala dětský kolektiv a byla neustále zavřená doma se svou matkou. Jsem ze své manželky zoufalý. Nejen, že je závislá na svém dítěti, ale je líná. Domácnost se nám rozhodně neleskne a o teplé večeři každý den nemůže být ani řeč. Já musím občas jít na přesčas, abychom měli peníze, a manželka se mi válí doma a do práce odmítá chodit. Pro mě je to neřešitelná situace. Zkrátka, když někdo pracovat nechce, nikdo ho nedonutí.

Marian (51): Manželka je zbytečně podrážděná a vše bere jako útok na svou osobu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].