
Marianova manželka Pavlína byla vždy morous, ale po autonehodě se ukázala jako spolehlivá opora. Nyní, s odchodem dcer, se její povaha stupňuje. Pavlína, která se celý život řídí normou, že musí vše zvládnout sama, vnímá jakoukoliv nabízenou pomoc jako osobní urážku a urputně ji odmítá...
Moje manželka Pavlína byla vždy trochu morous, ale co předvádí poslední dobou, nad tím zůstává rozum stát. Dokonce i já, který jsem na ni zvyklý, jsem často překvapený.
Jako morous se narodíš i zemřeš
Jsme s Pavlínou od dvaceti let. Dva skoro puberťáci, kteří se spolu zapletli a zůstali spolu. Pavlína byla vždy trochu morous. Holka, která se neuměla usmát. Holka, která neustále kvůli něčemu remcala. Ale v jádru je to spolehlivá žena, která mě nejednou v životě podržela. Hlavně v době, kdy jsem byl upoutaný na lůžko po vážné autonehodě.
Měl jsem od ní maximální oporu. Pečovala o mě a já si připadal jako v bavlnce. Za to své ženě budu do smrti vděčný. Stejně jako za naše dvě dcery. Vychovala je prakticky sama, protože já jsem po autonehodě jezdil na rehabilitace, do lázní a měl starosti sám se sebou. Pavlína vše zvládla. Nikdy jsem od ní neslyšel, že by byla unavená nebo že by na něco nestačila.
Nová doba přinesla nové problémy
V současné době mají obě naše dcery partnery a pomalu vylétávají z rodného hnízda. Manželka Pavlína je stále stejná. Nikdy nemá na tváři úsměv, ale doma je vše hotové. Já už se vůbec nesnažím doma nabízet nějakou pomoc. Onehdy jsem vypral ručníky, když jsem přišel z práce dříve domů.
„Proč to pereš? To si myslíš, že nestačím na svou domácnost? To je moje práce. Nikdo se neprosí o to, abys to dělal,“ vyštěkla na mě místo pozdravu. Později jsem se dozvěděl, že to manželka brala jako urážku. Dlouho mi trvalo, než jsem ji ujistil o tom, že to bylo z mojí strany láskyplné gesto, které nemělo nic společného s tím, že bych si myslel, že je snad neschopná.
Nejhůře je na tom dceřin přítel
„Já vám třeba vyluxuji, abych tady neseděl,“ nabídl se dceřin přítel Tobiáš a já věděl, že je zle. „To si jako myslíš, že tu mám nepořádek? Co si to dovoluješ? Já uklízím pravidelně,“ rázně mu to manželka vysvětlila. Tobiáš je hodný kluk a myslel to dobře. Vím to já, ví to naše dcera. Jen manželka Pavlína to nevidí.
Celý život je o tom, že ona vše zvládne. Celým životem ji provázejí normy nastavené v její hlavě a přes ty vlak nejede. Jakmile mé ženě někdo nabídne pomoc, stává se z něho podezřelá osoba a manželčin nepřítel. Pavlína si zkrátka vše dělá sama a pomoc nepřichází v úvahu. Vím, že jí to jednou doběhne. Ale bojovat s tím už nebudu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




