Karel (54): Když mi zemřela žena, truchlil jsem. A pak jsem objevil nový svět a začal žít

Když mi zemřela žena, měl jsem pocit, že se mi zhroutil svět. Byli jsme spolu pětadvacet let. Byla skvělá – spolehlivá, chytrá, klidná. Taková, o které víte, že vás nikdy nezradí. Žili jsme spořádaně, měli jsme svoje rituály, dovolené u moře, víkendové výlety. Jenže po její smrti jsem si začal všímat věcí, které jsem dřív neviděl.

Veronika (29): Po rozchodu mi bývalý poslal účetnictví našeho vztahu. Nevěřila jsem vlastním očím

Začal jsem žít

Uvědomil jsem si, jak moc jsme byli předvídatelní. Jak všechno v našem životě běželo v zajetých kolejích. Žádná překvapení, žádné výkyvy, žádné opravdové emoce. První rok po její smrti jsem jen přežíval a pak se to zlomilo. Najednou jsem se přistihl, že se mi nechce být doma.

Začal jsem chodit ven. Nejprve jen do hospody, pak do barů, později i na koncerty. Zjistil jsem, že mě lidi baví. Že se mi líbí smát, flirtovat, utrácet, pít. Měl jsem pocit, že doháním všechno, o co jsem přišel. Kolegové se smáli, že jsem chytil druhý dech. Já jsem se smál s nimi.

Začal jsem si psát s jednou ženou z online seznamky. Byla o dost mladší, energická, krásná. Chtěla se scházet jen občas, prý má komplikovaný osobní život. Nevadilo mi to. Naopak – aspoň jsem měl pořád dost prostoru pro sebe. Když jsme se vídali, bylo to vášnivé, živé, úplný opak mého manželství.

Richard (52): Opustil jsem nemocnou manželku kvůli mladší ženě. Děti se mnou nemluví, ale já nelituji

Bylo to jedno velké dobrodružství

Jednou mi napsala, že mě chce představit kamarádce. Prý by mě mohla bavit. Nechápal jsem, ale nakonec jsem souhlasil. Měli jsme se sejít v jejím bytě. Přišel jsem s vínem, trochu nervózní, trochu natěšený. Dveře byly pootevřené. Když jsem vešel, na gauči seděla velmi mladá a krásná dívka.

Nemohl jsem uvěřit, že mám takové štěstí, že po padesátce budu se dvěma mladými dívkami sám, popíjet víno a těšit se na to, co přijde. A čekala mě opravdu šílená, vášnivá noc, kterou bych se svou manželkou, kdyby byla stále naživu, nezažil.

Druhý den jsem se probudil sám a nevěděl jsem, co se děje. Na posteli byl jen vzkaz, na kterém byl vzkaz: „Děkuju, ale už mi nevolej. Máme odškrtnuto.“ Dlouho jsem nad tím přemýšlel a pak mi došlo, že jsem se stal nějakou položkou na jejich seznamu. Možná toho, co chtějí zažít, dokud jsou mladé? Nebo to byla nějaká sázka?

Pár týdnů jsem se tím trápil, ale pak jsem si řekl, že to nechám být. Ať už to bylo jakkoli, byl jsem rád, že jsem se stal figurkou v jejich hře. Můj život byl stále zajímavější a dobrodružnější.

Další příběhy ze života →

Radek (34): Shodit osmdesát kilo nebylo snadné. Nečekal jsem, že se mi za to někdo bude smát