Radek (34): Shodit osmdesát kilo nebylo snadné. Nečekal jsem, že se mi za to někdo bude smát

Ještě před třemi lety jsem vážil přes 160 kilo. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, když jsem šel do schodů, nevešel jsem se do sedačky v autobuse a lidi se na mě dívali jako na někoho, kdo rezignoval na život. A já tehdy fakt skoro rezignoval. Jenže pak přišlo pár zdravotních varování a já si uvědomil, že pokud něco neudělám, dlouho tady nebudu.

Dominika (21): Nesnáším pohled na tlusté lidi, nechápu, proč se sebou nic nedělají

Dalo to spoustu práce

Začal jsem pomalu – jídlo, pohyb, terapie. Trvalo to roky. Zhubnul jsem přes osmdesát kilo. Prošel jsem operací žaludku a pak několika dalšími zákroky na odstranění přebytečné kůže. Po těle mi zůstaly jizvy. Hodně jizev. Nejvíc přes břicho, stehna a paže. Nebyly hezké, ale byly moje a nikdy jsem se za ně nestyděl, protože znamenaly, že jsem přežil.

Po všech těch letech jsem začal žít úplně nový život. Nové oblečení, nové koníčky, noví přátelé. A po dlouhé době jsem si našel i novou přítelkyni. Seznámili jsme se přes kamarády, byla zábavná, vtipná, hezká. Připadal jsem si vedle ní jako někdo úplně jiný. Někdo, kdo má konečně normální vztah.

Když přišla naše první společná noc, byl jsem nervózní, ale i nadšený. Dlouho jsem se takhle netěšil. A pak to přišlo. Když mě uviděla bez trička, ztuhla. A začala se smát. Ne takový ten nervózní smích, co si lidi neuhlídají. Tohle byl smích posměšný. Řekla pár poznámek na adresu toho, jak moje tělo vypadá. „Tak na tohle mě nikdo nepřipravil. Vypadáš trochu jako Frankenstein.“

Diana (27): Díky americké reality show jsem se rozhodla zhubnout, vyděsilo mě, jak vypadají soutěžící

Její slova mě ranila

Nevěděl jsem, co říct. Jen jsem se oblékl a odešel. Cestou domů jsem brečel. To už se dlouho nestalo, ale úplně mě vykolejila. Měl jsem chuť se zastavit v nejbližším fast foodu a všechno to zahodit. Byl to ten typ bolesti, která se lepí na staré jizvy zevnitř, ne zvenku.

Doma jsem seděl na gauči a zíral do zdi. V hlavě mi běželo všechno, čím jsem prošel. Jak jsem se zvedl ze dna. Jak jsem byl krůček od smrti, od infarktu nebo cukrovky. A jak mě málem shodila jediná noc s někým, kdo za to očividně nestál.

Nakonec jsem se přiměl jí napsat, že je mezi námi konec a že tohle nemám zapotřebí. Vymazal jsem její číslo a objednal si nové fitness boty. Potřeboval jsem si připomenout, proč to celé dělám. Ne kvůli ní. Ne kvůli nikomu jinému. Kvůli sobě. Jizvy mi sice zůstaly, ale já nikdy neviděl důvod se za ně stydět a nehodlám s tím začít.

Další příběhy ze života →

Edita (20): Na maturitním plese jsem chtěla vypadat jako modelka. Kvůli drastické dietě jsem ples skoro nestihla