
Studentka Monika potkala boháče Sebastiana a její život se obrátil naruby. Vyměnila studia za luxus, svatbu a roli dokonalé manželky. Dnes ale žije ve zlaté kleci a s každou vráskou sílí její strach, že o všechno přijde...
Sebastiana jsem poznala v restauraci, kde jsem si jako servírka přivydělávala ke studiu na vysoké škole. Studovala jsem českou filologii, ale rychle jsem zjistila, že sny o práci v nakladatelství se rozplynuly a já potřebovala změnu.
Seznámila jsem se s ním v práci
Sebastian si ten večer rezervoval celý salonek pro firemní večírek. Už tehdy bylo jasné, že je to někdo – vysoká pozice v korporaci, drahý oblek a luxusní parfém. Mezi svými kolegy vyčníval. Nevím, jak si mě všiml, asi to byla náhoda. Zaskakovala jsem za kolegyni, která si potřebovala vzít volno. Sebastian byl okouzlující, vysoký a sebevědomý. Na konci večera ke mně přišel a podal mi vizitku s mrknutím: „Někdy zavolej.“ Třesoucíma se rukama jsem si kartičku schovala do kapsy.
Byl to svět plný luxusu
Zavolala jsem hned druhý den a náš vztah se rychle rozjel. Jeho svět byl úplně jiný než ten můj. Měl prostorný byt v nové čtvrti v Brně, drahé auto a o víkendech jsme jezdili na wellness pobyty a večeřeli v těch nejlepších restauracích. Rozmazloval mě dárky a nákupy v buticích, do kterých bych se dříve bála i vstoupit.
Já, holka z průměrné rodiny, jsem byla tím luxusem naprosto pohlcená. Moje spolubydlící Katka se mi snažila otevřít oči a varovala mě, že jsem naivní a že do jeho světa nepatřím, ale já její slova brala jako obyčejnou závist.
Ujala jsem se role manželky na plný úvazek
Když jsem dokončila magisterské studium, Sebastian mě požádal o ruku během romantického víkendu v Paříži. Samozřejmě jsem řekla ano. Po svatbě jsem se k němu nastěhovala a jeho rodina, samí úspěšní právníci, mě přijala s chladným odstupem.
Nikdy jsem se pro ně nestala rovnocennou partnerkou. Jsme manželé už šest let, přestěhovali se do domu za Brnem a Sebastian v kariéře ještě povýšil. Já do práce nikdy nenastoupila. Manžel tvrdil, že to s mým vzděláním nemá smysl. „Přece nechceš za pár korun učit cizí děti ve škole?“ řekl mi jednou. Mým zaměstnáním se tak stalo být jeho dokonalou ženou.
Strach, že mě vymění za mladší
Nyní je mi 31 a Sebastianovi 42 let. Děti zatím nemáme a já si čím dál víc uvědomuji, jak vratká je moje pozice. Manželky jeho kolegů mě potichu varují před krizí středního věku. Nedávno mi jedna z nich, Klára, na firemním večírku řekla na rovinu: „Dávej si pozor, Moniko. Já jsem zajištěná, protože můj otec investoval do Tomášovy firmy. Ale ty jsi v jiné situaci. Podívej se, jak slintají nad těmi mladými hosteskami. Mohla bys zůstat s prázdnýma rukama.“ Její slova mi otevřela oči. Pokud mě opustí, nemám nic.
Být dokonalá něco stojí
Od té chvíle se můj život točí jen kolem jediné věci: udržet si ho. Každý den vstávám v pět ráno a běžím do posilovny. Mám osobního trenéra, který mi pomohl vrátit se na velikost 36 poté, co manžel jednou utrousil poznámku, jestli už nemám čtyřicítku. Jídlo si nechávám vozit od cateringové firmy. Doma mě nikdy neuvidí v teplákách nebo bez make-upu. Utrácím tisíce za kosmetiku, kadeřníka a luxusní oblečení.
Vím, že na mé místo čeká fronta mladších a krásnějších žen, které by pro život v luxusu udělaly cokoliv. Cítím jejich dech na zádech na každé společenské akci. Jsem odhodlaná bojovat a nenechat si svůj pohodlný život vzít nějakou dvacetiletou studentkou. Ale když večer ležím v posteli, často přemýšlím: Jsem opravdu šťastná? A co budu dělat, až mi bude čtyřicet nebo padesát?
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




