
Klára má za sebou náročný rozvod, ale rozhodla se lásce dát novou šanci. Na seznamovací aplikaci si však informaci o svém dítěti nechala pro sebe. Obávala se, že by to muže okamžitě odradilo. Teď je ve vztahu s Pavlem, se kterým si úžasně rozumí, ale on o jejím velkém tajemství zatím nemá tušení.
Nikdy jsem neuměla být sama, vlastně jsem to ani nikdy nezkusila. Vždy jsem skákala ze vztahu do vztahu, i když mě okolí varovalo. Ani po rozvodu jsem si nedala doporučenou pauzu a rovnou se rozhodla zkusit štěstí na seznamce.
Bála jsem se, že to chlapy hned odradí
S bývalým mužem jsme se dohodli na střídavé péči o našeho sedmiletého syna. Díky tomu jsem měla vždy týden jen pro sebe a začínala jsem se nudit. Většina mých kamarádek má také rodiny a nemají tolik času se mnou někam chodit. Ačkoli přiznám se, chyběla mi mužská náruč a blízkost. Proto jsem se zaregistrovala na seznamku. Bála jsem se ale přiznat, že mám dítě. Co když to muže odradí hned na začátku? Říkala jsem si. Tuhle informaci jsem si proto nechala pro sebe s tím, že se to pak nějak vysvětlí.
Po několika schůzkách s muži, kteří za to nestáli, jsem to už chtěla vzdát. Ale pak napsal Pavel. Na rozdíl od ostatních hned nenavrhoval setkání. Bylo to hlavně tím, že často jezdil na služební cesty a bylo těžké najít společný termín. Já navíc mohla jen ten týden, kdy jsem u sebe neměla Matyáše. Pár týdnů jsme si tedy jen psali a volali. Cítila jsem, že mezi námi vzniká zvláštní jiskření. Ano, i na dálku to mělo neuvěřitelné kouzlo. Bylo to vzrušující a já se nemohla dočkat, až se konečně potkáme. I když jsem se samozřejmě bála. Co když si nakonec nepadneme do oka a přijde zklamání?
Pavel o děti nestojí
Realita byla naštěstí ještě lepší. První schůzka byla sice plná nervozity a já se dokonce polila kávou, ale oba jsme z ní měli skvělý pocit. Nevídali jsme se sice tak často, jak bychom si přáli, ale o to intenzivnější to bylo. Pavel se naštěstí nepozastavoval nad tím, že některé týdny prostě nemám čas. Bylo ale těžké dávat si pozor, abych se o synovi ani slovem nezmínila. Věděla jsem, že v tomto bych lhát neměla, ale stále se mi nedařilo najít správný okamžik. Nechtěla jsem si kazit naše společné chvíle.
Pavel je pozorný, laskavý a opravdu si rozumíme. Pravda o mém dítěti ale pořád visela ve vzduchu. Došlo mi, že jsem mu to měla říct hned, že teď to bude jen a jen horší. A tak jsem se jednou při večeři odhodlala. Jenže Pavel mě předběhl a překvapil svým vlastním přiznáním. „Kláro, ty bys už asi chtěla děti, že? Pořád o tom přemýšlím a nějak se na roli otce necítím. Dokázal bych si život představit i bez nich,“ řekl mi naprosto upřímně. Úplně jsem ztuhla a jeho slova mě zasáhla. Tohle situaci zkomplikovalo ještě víc. A ani tentokrát jsem se nepřiznala.
Musím s pravdou ven
Vím, že jsem zbabělá a hloupá, že jsem to nechala zajít tak daleko. Moje lež vede jen k obrovskému problému. Ale už jsem v tom tak zamotaná, že nevím, jak z toho ven.
„Ale co když to pochopí?“ snažila se mě povzbudit kamarádka, když jsem se jí svěřila. „Pokud je to ten pravý, zvládne to.“ Jenže já si tím nejsem jistá. Zvlášť poté, co mi řekl, že o děti nestojí. A až zjistí, že má vedle sebe takovou lhářku, určitě mě opustí. Nemůžu však dál žít s tímto tajemstvím. Nemůžu svého syna tajit donekonečna. Musím se přiznat, ať to dopadne jakkoli.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




