Dana (29): Můj sen o svatbě se změnil v peklo. Kvůli jeho matce už nevím, jestli se vezmeme

Svatba byla vždycky můj sen a jsem ráda, že jsem potkala muže, který se mnou souhlasí a chce si mě vzít. Jenže se do našich svatebních plánů nabourala jeho matka a v té chvíli nastalo peklo. Z kterého nevidím cestu ven.

Klára (28): Můj snoubenec chtěl ušetřit na svatbě. Zničil všechno, o čem jsem snila

Plánovali jsme malou svatbu

Jsme s mým přítelem takoví trochu dinosauři – chceme se vzít a být manželé. Dneska se to už moc nenosí, ale mně se moc líbilo, že mě Marek klasicky požádal o ruku a já řekla: „Ano.“ A od té chvíle jsem měla o naší svatbě jasnou představu. „Vezmeme se na radnici a hostinu uděláme u nás na zahradě,“ říkala jsem mu, „jen rodina, pár přátel, lampiony, prostě pohoda.“ Odkýval mi to se slovy: „To je přesně to, co chci taky,“ a dal mi pusu. A já byla šťastná, že si rozumíme.

Jenže pak do hry vstoupila jeho matka. Připochodovala k nám, vytáhla jakýsi katalog a spustila: „Podívejte, tady na zámku je nádherný sál. Tam to udělejte! To bude svatba! O takové se mně před lety ani nesnilo.“ Zírala jsem na ni, jak mluví o mojí svatbě, jako by byla její.

„Ale já nechci žádný zámek ani velkou slávu,“ odpověděla jsem. „Chci něco malého, našeho.“ Moje budoucí tchyně jenom mávla rukou: „Ale no tak, Danuško, přece nechceš nic obyčejného. Svatba je přece jen jednou za život.“ A odkráčela, spokojená sama se sebou.

Marcela (36): Tchyně nerespektovala mé přání. Po příchodu z porodnice na mě čekalo nepříjemné překvapení

Není možné se domluvit

Věřila jsem, že Marek zůstane na mé straně a podpoří naši společnou myšlenku. Jenže najednou prohlásil: „Miláčku, máma má možná pravdu. Bylo by to krásné, nezapomenutelné, nemyslíš?“ Vyrazil mi tím dech. „Cože? Myslela jsem, že nechceš žádný cirkus!“ Zareagovala jsem až moc důrazně a Marek se jen kouknul stranou a řekl: „No… možná by to stálo za úvahu...“

Bránila jsem se, ale marně. Logicky přišla řeč na peníze. Jeho matka pronesla větu, která mě doslova šokovala: „Bude to drahé, ale vezmete si prostě půjčku, mladí to tak dělají. A pak to splatíte.“ „Já se kvůli svatbě zadlužovat nebudu,“ odsekla jsem. Marek, který už stál při matce, prohlásil, že to přece není konec světa. Není, ale je to začátek manželství a takhle ho začínat nechci. Ale vysvětlovat to těm dvěma bylo zbytečné.

Vladislava (77): Konsternovala mě zdánlivě luxusní svatba kamarádčiny vnučky. Dort byl umělý a víno z kanystrů

Hádky a neshody se hromadily

Začali jsme se hádat. „Jsi tvrdohlavá,“ vyčetl mi Marek: „Proč neustoupíš? Budeš mít krásnou svatbu, nádherné šaty družičky…“

„Nebudu!“ vpálila jsem mu. „Pokud nedokážeš stát za mnou a za tím, na čem jsme se dohodli my dva, jak chceš stát vedle mě před oltářem?“ dodala jsem a práskla dveřmi. A bylo ticho. To ticho mě bolelo víc, než kdyby se pokusil argumentovat. Jenže nakonec pořád jen papouškoval svoji matku. Otočila jsem se, vrátila do pokoje a povídám: „Chceš si vzít mě, nebo svoji matku?“ Zvedl oči, ale neodpověděl.

A tak stojím před rozhodnutím. Podvolit se a mít svatbu podle jeho matky, nebo trvat na svém? A co když nakonec žádná svatba nebude? Stane se něco? To se mi honí hlavou, ale tak nějak v koutku své duše tuším, že pokud nebude žádná svatba, usadí se mezi námi podivná pachuť a kdoví, jestli ještě vůbec budeme chtít spolu žít.

Další příběhy ze života →

Olina (39): Kvůli maličkosti jsem dokázala udělat manželovi neskutečnou scénu. Nebýt jeho pomoci, skončila bych špatně