Vladislava byla pozvána na svatbu kamarádčiny vnučky. Nikomu nic neřekla, ale přišlo jí to celé k smíchu. Vše bylo totiž naprosto dokonalé, ovšem jen na oko.
Když jsem se vdávala, vystrojili jsme si s manželem svatbu takovou, na jakou jsme měli. Byla skromná, ale opravdová, nic umělého.
Naše svatba před padesáti lety byla jiná
Když jsem se vdávala, už mi nebylo dvacet. Nějakou dobu jsem pracovala a můj muž taky. Přesto jsme nechtěli vyhodit všechny úspory za svatbu. Domluvili jsme se, že vystrojíme veselku skromnou, ale o to upřímnější. Měla jsem na sobě bílý kostýmek, který jsem potom nosila do práce. Aby bylo znát, že jsem nevěsta, vzala jsem si k němu klobouček se závojem.
Pronajali jsme si restauraci, kde se podával oběd. Klasika. Hovězí polévka, karlovarský knedlík a svíčková na smetaně. Jako předkrm jsme měli šunkovou rolku s křenovou pěnou. Cukrářka nám upekla dvoupatrový dort, který se celý snědl. Pak se tančilo a k večeři se podával hovězí guláš s knedlíkem nebo chlebem. Pilo se pivo, víno a nealkoholické nápoje.
Nevěsta smrdí korunou, ale musí být za hvězdu
Teď se vdávala vnučka mojí nejlepší kamarádky a mě pozvali na svatbu. „Nechci být na té taškařici sama. Když to vidím, co vše mladí připravují, jsem z toho otrávená. To je samé hogo fogo a přitom smrdí korunou,“ stěžovala si kamarádka. Věděla jsem svoje. Nevěstu jsem znala a byla to královna kýče.
Patricie musela být za všech okolností středem pozornosti, a tak chtěla velkou svatbu, která bude mít punc luxusu. Jenže ji dost limitoval rozpočet. Květinovou výzdobu prý koupila na internetu, šlo o bílé plastové květiny, které rodina naaranžovala tak, aby lemovaly cestu k oltáři. Vypadalo to příšerně.
Místo dortu polystyren potažený marcipánem
Vrcholem byl pětipatrový dort. Nevěsta se u něj fotila jako o závod, a když s manželem zakrojili do horního patra, skoro tam nedosáhli. Jaké bylo moje překvapení, když mi kamarádka šeptala, že k jídlu jsou jen tři patra. Zbytek je polystyren potažený marcipánem. Nevěsta chtěla ohromný dort, ale nehodlala za něj platit tisíce.
Dlouho jsem na žádné svatbě nebyla, ale tato se mi nelíbila. Myslím si, že kdyby byla připravená s láskou, bylo by to znát. Tady bylo všeho moc, ale bylo to laciné a jednoduché. V mísách na stolech plastové ovoce, víno se v kuchyni do lahví rozlévalo z plastového kanystru a pak nosilo na stůl. A nejhůře vypadala nevěsta. Její umělý příčesek do pasu mě, jako bývalou kadeřnici, bil do očí. Své dojmy jsem si nechala pro sebe a za pozvání slušně poděkovala, ale tomuto megalomanství jsem na chuť nepřišla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].