
Už ve chvíli, kdy se s Jan s Evou seznámil, mohl vidět, že ráda flirtuje a chce být středem pozornosti. Neřešil to, začal s ní chodit a brzy se spolu vydali na dovolenou, která nedopadla vůbec dobře...
Že Eva flirtuje, jsem viděl hned první den na vernisáži a mohlo mě varovat i to, že se mnou skočila do postele ještě ten večer. Nevarovalo, okouzlila mě a během pár dní jsme se dokonce rozhodli spolu odjet do Řecka. Kde, jak jsem brzy zjistil, Evu zajímali víceméně jen cizí muži, mobil a televize. A veškeré souznění bylo pryč.
Hned mě okouzlila
Potkali jsme se s Evou na vernisáži. Ne že bych tam šel kvůli umění, přemluvil mě kamarád. Eva stála u stolu s vínem, v každé ruce měla jednu skleničku a smála se na celý sál. Měla v sobě něco, co mě ihned dostalo, ani nevím, co to bylo. Možná způsob, jak se na mě dívala, jako by mi říkala: „Chci tě!“
A tak jsem si řekl – proč ne, dám se s ní do řeči, třeba z toho něco bude. Když jsem k ní přistoupil, bez představení na mě vybafla: „Tak co tu vystavuješ ty?“ Jako bych tam měl taky obrazy. Řekl jsem jí, že se spíš dívám než tvořím, a ona se smála. Dali jsme si víno, pak další, a ještě ten večer jsme šli k ní domů. Chtěla mě a tak mě měla. A já ji.
Flirtování má jako sport
Vydali jsme se na naši první společnou dovolenou. První dny byly fajn. Slunce, moře, sex. A taky nějaký ten alkohol. Ale už třetí den jsem si všiml, že Eva ráda flirtuje. A víceméně s kýmkoli. S tím číšníkem, s klukem z vedlejšího pokoje, s borcem, co nám prodával melouny. Vzpomněl jsem si, jak to bylo s námi dvěma – a místo radosti ze společné dovolené jsem cítil, jak se mi stahuje žaludek.
Ne že by něco udělala. Jenže já tam seděl, díval se na ni a místo radosti z dovolené jsem cítil, jak se mi stahuje žaludek. Nakonec jsem se odhodlal jí to říct.
„To jsi žárlivý?“ zvedla obočí.
„Nejsem,“ odpověděl jsem. „Ale prostě mi to není příjemný. A taky si myslím, že to není moc vhodný… jsi tady přece se mnou!“
Neodpověděla a beze slova odešla z pokoje. Kdy se vrátila, nevím. A vědět jsem to ani nechtěl. Raději jsem usnul.
Došlo mi, že se k sobě nehodíme
Druhý den mi to došlo, musel jsem si přiznat, že kromě toho, že Eva neustále flirtovala, mezi námi vyrůstala i zeď neporozumění. Během krátké doby ještě doma jsme vlastně vyčerpali všechna témata a už jsme si neměli co říct. Leželi jsme na pláži, ukazoval jsem jí nějaký vtipný článek a Eva místo reakce koukala do mobilu. Když jsem se pak snažil večer na pokoji o nějakou smysluplnou debatu, jen kývala hlavou a přepínala televizní programy.
„Chceš jít zítra na výlet do hor?“ navrhl jsem nakonec.
„Radši bych zůstala u bazénu,“ prohlásila. A já tušil, že je mezi námi konec.
Zpátky jsme letěli v tichu, žádná hádka, žádné výčitky, nic. Prázdno. Na letišti v Praze jsme se objali s tím, že si zavoláme, ale bylo jasné, že se to nestane. Abych řekl pravdu, dovolená se sice nevydařila, ale já byl za ni vděčný, protože se na ní Eva odkopala a já zjistil, jaká opravdu je. Když jsme se předtím scházeli, tak na nějaké flirtování nebyl čas a ani příležitost. Ale v Řecku jsem pochopil, že bez neustálého obdivu nemůže Eva být. A tak bylo dobře, že jsem jí dal sbohem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].