
Jana nikdy nepoznala muže s tak galantním chováním. Při jejich náhodném seznámení by se za ni klidně bil jako rytíř.
Byla jsem pět let sama a smířila se s tím, že mě láska už asi nepotká. Muži v mém věku obvykle loví „mladé ryby“ a po vrstevnicích moc nekoukají. Jenže pak jsem se ve vlaku seznámila s Vilémem – s pohledným mužem, který svým chováním naprosto nezapadá do dnešní doby. Džentlmen je v souvislosti s ním slabé slovo! Přítel má chování rytíře ze středověkých legend. Stále podvědomě čekám, kde na mě ze skříně vypadne nějaký jeho kostlivec. Ale zdá se, že ta skříň je prázdná!
Zastal se mě
Byl obyčejný listopadový den a já jela vlakem z Brna do Prahy. Když jsem přišla ke svému místu, seděl na něm muž, kterého nezajímalo, že mám místenku. „Mě tvoje místenka nezajímá,“ utrousil, ani se na mě nepodíval. Chvíli jsme se dohadovali a ten muž začal být dost hrubý až agresivní.
„Tak to by stačilo!“ zahřměl najednou hluboký hlas muže, který seděl naproti mému sedadlu. „Teď hned se zvedněte, omluvte se dámě a přenechte jí místo! Nerad bych použil hrubou sílu!“ řekl klidně a postavil se. Zjevně si byl vědom toho, že jeho dva metry dodají slovům patřičnou váhu. Agresor okamžitě zkrotl jako beránek, skoro by mi přenechal i svou kávu a odešel.
Vilém si mě získal
Muž s hlubokým hlasem i očima se na mě usmál a po chvíli mi nabídl třešně ze své zahrady. Tři hodiny cesty pak utekly jako voda. Celou cestu jsme si povídali jako staří známí. O filmech, knihách, historii, hudbě, ale i o životě. Když jsme se loučili, sundal mi kufr, pomohl mi s ním z vlaku, a ještě mi věnoval zbytek výborných třešní. Pak mi galantně a s ruměncem ve tváři políbil ruku a odcházel. Tehdy jsem sebrala odvahu a požádala o kontakt. „Velice rád!“ řekl vesele a dodal, že i velcí muži jsou někdy plaší.
Vilém byl zpočátku opravdu poněkud plachý a opatrný. Později mi řekl, že nechtěl být vlezlý. Když ale pochopil, že o jeho společnost opravdu stojím, přicházelo pozvání za pozváním a nápad za nápadem. Poprvé jsem byla na koncertu barokní hudby, poprvé šla na východ slunce na Sněžku. Poprvé jsem šla na divadelní představení na hrad uprostřed Šumavských lesů a nebyla cestou zpět v noci lesem pološílená strachy. S Vilémem jsem se zkrátka nebála. „Já vím, že Bach není úplně sexy,“ smál se, když mě zval na další koncert. „Ale až uslyšíš ty housle – to je jako zpověď duše!“ podotkl. Poslouchala jsem a sotva dýchala. Tehdy mě vyznal lásku.
Stále žasnu
Jsme spolu rok a tři měsíce a já mám pocit, že čím déle ho znám, tím víc mi přijde výjimečný. Nezajímají ho bary a vlastně ani kino či dovolená v Dubaji. Miluje staré knihy, hudbu, architekturu a v dobrém slova smyslu i staré mravy. Slova jako čest, morálka, pravda, úcta a laskavost jsou přirozenou součástí jeho života.
Někdy si říkám, jestli to celé není sen. Po tolika letech samoty jsem už nevěřila, že potkám skutečného rytíře, který nebude váhat bránit čest dámy v nesnázích. Zázraky se stále dějí!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].