Facebook
Instagram
Tomáš vyrůstal jen s mámou, která ho učila, jak se má správně chovat k ženám. Vychovala z něj hodného gentlemana. Když se Tomáš zamiloval do energické Lucky, ovoce to nepřineslo. Po třech letech se s ním rozešla, protože je až moc hodný.
Celý život mě vychovávala pouze máma. Snažila se, aby ze mě vyrostl hodný a poctivý člověk. Myslím, že se jí to povedlo na výbornou. Jenže moje přítelkyně to viděla jako problém.
Máma mě učila, jak se chovat k ženám
Nechápu, jak to máma dělala, ale dokázala zastat role obou rodičů. Tátu jsem nikdy nepoznal, pláchnul hned po mém narození. Mamka na mě zůstala sama, ale hlavu nevěšela. Naučila mě všechno, co jsem do života potřeboval. Máma si vždycky hodně potrpěla na morální zásady. Učila mě ohleduplnosti, úctě k lidem a taktu.
Velmi jí záleželo na tom, abych byl dobrý a hodný člověk. Učila mě třeba to, že na ženy se nekřičí. „K ženě musíš mít úctu a na rukou ji nosit. Jedině tak si nějakou milou udržíš a ona tě bude milovat," říkávala často. Mámě jsem věřil a učil se všemu, co se mi snažila předat.
Naše cesty se rozdělily před pěti lety. Odstěhoval jsem se do města a začal žít na vlastní triko. Za mamkou jsem pořád jezdil a staral se o ni. A během jedné takové cesty vlakem jsem potkal Lucku (26), veselou a velmi energickou dívku. Zakoukal jsem se do ní na první pohled. Začal jsem se jí dvořit tak, jak mě to učila mamka.
Přítelkyni jsem chtěl na rukou nosit
Pozval jsem ji na romantickou večeři, na kterou jsem dorazil v obleku a s růží v ruce. Podle všeho to bylo něco, na co nebyla zvyklá. Otvíral jsem jí dveře, pomáhal sundat kabát a uváděl ji ke stolu. Lucce to zjevně imponovalo. Postupně se náš vztah vyvíjel a já se do ní zcela zbláznil.
Lucka byla hodně divoká a občas jsem jejímu chování nerozuměl. Třeba dokázala jít dvakrát týdně pařit dlouho do noci. Já na ni čekal doma, nebo pro ni ve dvě ráno někam jel. Nikdy jsem jí za nic nevynadal, vždycky jsem se choval tak, jak se muž chovat má.
V životě jsem na ni nezvýšil hlas, a to ani ve chvíli, kdy se schylovalo k hádce. V posteli jsem byl ten něžný a romantický chlap, kterému záleželo především na jejím uspokojení. Doma jsem pomáhal se vším, s čím bylo třeba. Možná by se dalo říct, že jsem dělal víc než Lucka. Ovšem s vědomím toho, že tak je to správně a ona je spokojená.
Rozešla se se mnou
Vydrželi jsme spolu tři roky. A z toho téměř rok se Lucka přetvařovala. Pravdu jsem se dozvěděl, až když jsem ji letos požádal o ruku. „Nemůžu si tě vzít," odpověděla. Hned mě zajímalo proč. „Nejsi chlap. Jsi na mě moc hodný, to nebude fungovat," řekla bez špetky citu.
„Moc hodný? To je nějaký důvod?" snažil jsem se to pochopit. A Lucka začala vysvětlovat, co všechno jí vadí. „Já se musím ve vztahu hádat. Chci, abys měl i jiný názor nebo na mě občas zařval. To ty ale neděláš a mě to rozčiluje," dodala a já byl ztracen. Opustila mě po třech letech, protože jsem moc hodný...
Uběhly už dva měsíce. A já tomu pořád nerozumím. Myslel jsem, že to je to, co ženy chtějí – aby je muž na rukou nosil. Buď se máma mýlila, nebo jsem nenarazil na tu správnou ženu, která by si toho vážila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
