Facebook
Instagram
Olga nebyla moc spokojená ve vztahu s Martinem. Neustále jí něco vadilo, až se s ním rozešla. Jenže se jí po něm stýskalo a uvědomila si, že lepšího chlapa už nepotká, a tak ho poprosila o druhou šanci. Tu ovšem nedostala. Přečtěte si její příběh.
Martina jsem potkala asi týden po rozchodu s mým tehdejším přítelem. Uměl mě rozesmát a choval se jako gentleman, na což jsem nebyla vůbec zvyklá, a tak jsme spolu začali chodit. Bylo nám spolu fajn, chodili jsme do kina, na procházky po okolí a Martin povídal jednu vtipnou historku za druhou. Když u mě začal bydlet, žilo se nám dobře a hodně mě překvapilo, jak je pořádný. Žádné ponožky na zemi, žádné neuklizené nádobí. Jediné, co mě vytáčelo, bylo jeho chrápání.
Nedalo se to vydržet
Chrápal tak moc, že ho to kolikrát samotného probudilo. Snažila jsem se ho vždycky obrátit na bok, ale zase se překulil na záda. Vydávala jsem různé zvuky, aby toho nechal. Ráno jsem se budila nevyspalá a podrážděná a místo dobrého rána jsem na něj začala hned nadávat. To se samozřejmě podepsalo na našem vztahu. Martin chodil spát do obýváku, ale to se nedalo dlouho vydržet. Gauč se nedal roztáhnout a na spaní byl nepohodlný, tak se vrátil zpátky do ložnice.
Navrhla jsem mu, aby počkal, až usnu jako první a pak šel teprve spát on. Ale nefungovalo to, byl to takový randál, že mě to budilo. Jednou v noci jsem se kvůli tomu tak lekla, div mi nevyskočilo srdce z hrudi. Plácla jsem ho silou přes hlavu a řekla, že už toho mám plné zuby, ať se odstěhuje. Pohádali jsme se a Martin se ráno sbalil a odešel.
Chtěla jsem ho zpět
Raději bych brala ty poházené ponožky a špinavé nádobí než toto. Jenže za měsíc se mi po něm začalo stýskat. Jinak byl totiž úžasný a choval se ke mně opravdu hezky. Hledala jsem proto na internetu nějaké možnosti, jak by se dalo chrápání řešit. Pár věcí tam bylo, od pomůcek na nos až po chirurgický zákrok. Poslala jsem mu to, ale nereagoval. A tak jsem se vydala k němu do práce a čekala na něj před budovou, až skončí. Jak jsem ho zahlédla, začala jsem mávat, ale najednou jsem si všimla, že jde za ním jeho kolegyně a chytli se venku za ruce. Ani si mě nevšiml a zmizeli za rohem.
Nemohla jsem to rozdýchat, vůbec mě nenapadlo, že si tak brzy někoho najde. Večer jsem mu napsala zprávu, že se omlouvám a chtěla bych ho zpátky. Připsala jsem k tomu, že jsem našla řešení jeho problému a už se kvůli tomu nebudeme hádat. Odepsal mi až druhý den, že si našel někoho jiného, kdo ho ve spánku nebije a sbohem. Teď je mi to opravdu líto.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
