Andrea (30): Po hádce s manželem jsem se psychicky blokla. I když jsme už v pohodě, nedokážu s ním nic mít

Uvědomuji si, že mám problém. Protože to, co pro mě kdysi bývalo normální a přinášelo mi to potěšení, je pro mě teď noční můra. A bohužel už to trvá skoro rok. Před dvěma lety se nám narodila dcera a já jsem si myslela, že dokonale všechno zvládám. I když někdy doma býval nepořádek, druhý den bylo vždy uklizeno. Chtěla jsem se totiž soustředit hlavně na dítě a manžela a nebavilo mě uklízet několik hodin denně, když venku bylo pěkně. Úklid jsem doháněla vždycky až večer, když malá spala.

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (29): Chtěli jsme pomoct ženě, která stála na viaduktu. Dodnes z toho mám husí kůži

Omlátil mi všechno o hlavu

Jenže po nějaké době mi to začalo přerůstat přes hlavu, protože jak byla Deniska větší, dělala samozřejmě i větší nepořádek. A manžel si po sobě nikdy neuklízel, ba naopak ještě přidělával víc práce. Ale když jsem chtěla přes den uklidit, vadilo mu, že „smrdím“ doma a nejsem s Deniskou venku. Když jsem šla ven, vadilo mu zase, že nejsem doma a neuklízím.

Až jsme se prostě pohádali jak koně a z něho začaly padat takové věci, že jsem jen zírala s otevřenou pusou. Podle něj jsem nikdy doma nic neudělala, nevařím pro něj, neuklízím po něm, nedělám prostě nic. Byl to samozřejmě holý nesmysl, ale on byl v takové ráži, že logiku vůbec nevnímal. Pokračoval, že malá mě má otočenou kolem prstu a já ji vychovávám blbě, a ještě se ani o sebe nestarám, což bych mohla, protože celý den sedím jen na zadku. Křičel jednu perlu za druhou a na moje námitky, že jeho košile se samy nežehlí a ponožky samy neutíkají do koše, nereagoval. Po hádce se sebral a odešel ven. Já se rozbrečela, ale musela jsem hned přestat, aby mě malá neviděla.

Mohlo by Vás zajímat:

Aleš (34): Doučoval jsem starší ženu francouzštinu. Ale stala se z toho noční můra

Chci, ale nejde mi to

Týden jsme kolem sebe chodili a nemluvili. Až nakonec přišel a uznal, že to asi trochu přehnal. Nějak jsme si to vyříkali a začali se bavit. Ale i když jsem řekla, že jsem v pohodě, strašně mě to ranilo, a přestože jsme normálně fungovali, nesnesla jsem, kdykoliv na mě sáhl. Když mi chtěl dát pusu, přetrpěla jsem to, ale horší byl večer, kdy se chtěl pomilovat. Vymluvila jsem se na něco, druhý večer zase a další opět, ale nešlo to takhle donekonečna. Nakonec jsme se spolu pomilovali asi po měsíci, ale mně to bylo nepříjemné.

A to jsem věděla, že je špatně, protože jinak jsme už byli v pohodě. Jenže představa, že si ho pustím k sobě blíž, mi nedělá dobře, ačkoliv ho miluji a chci, aby všechno bylo zase jako dřív. Bohužel se mi vždycky vybaví jeho slova a nemůžu se v tu chvíli přes to přenést. Kolikrát si i přes den říkám, že se těším, jak se budeme večer milovat, ale když přijde na věc, neuvolním se a skončí to hádkou. Uvažovala jsem, že si zajdu k psycholožce, nechci ho takto trestat a vážně to nedělám schválně. Já chci, ale nejde to.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (28): Chtěla jsem uspořádat oslavu pro přítele jako ve filmech. Všechny nás šokoval

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.