Tomáš (43): Moje manželství je v krizi. Přemýšlím nad tím, že bych opustil rodinu

Rána jsou vždy stejná. Budím se ještě, než zazvoní budík, unavený a plný úzkosti z dalšího dne. S Katkou spíme zády k sobě, každý pod svou peřinou, jako cizinci sdílející jeden byt. Kdysi jsme usínali v objetí, ale to už je pryč. Následuje rychlá káva a nekonečné kolony cestou do práce, kde mě čekají jen e-maily a přesčasy. Když se konečně vrátím domů, děti už spí a moje žena mě místo přivítání zahrne úkoly na další den. Cítím, že pro ni už nejsem partner, ale jen řidič, zásobovač a bankomat, u kterého se nikdo neptá, jak se cítí.

Radek (40): Manželka nechce pracovat, i když už dcera chodí do školy. Leze mi svým přístupem na nervy

Žena pro mě měla jen výčitky

Napětí mezi námi vygradovalo, když mi Katka ostře vyčetla, že jsem dceři zapomněl sbalit batoh na výlet. Označila mě za otce, který se doma nijak neangažuje a umí jen nosit výplatu. V tu chvíli jsem to už nevydržel a vybuchl. Řekl jsem jí, že se cítím jen jako stroj na peníze, ne jako manžel. Katka na mě jen zírala, ale nic neříkala.

O pár dní později jsem seděl v hospůdce s kamarádem a přiznal mu, že už melu z posledního. Jen pokýval hlavou a poznamenal, že roli muže, který musí jen dávat, nic necítit a na nic si nestěžovat, dobře zná. Varoval mě, že pokud si nenastavím jasné hranice a nezačnu myslet i na sebe, rodina a tenhle věčný tlak mě úplně zničí.

Jeho slova byla bolestivá, ale pravdivá. Ten večer jsem se vrátil domů později než obvykle a dlouho jsem v kuchyni zíral do prázdna, než jsem šel spát.

Petr (55): Manželka už se mnou nechce spát. Její řešení mě naprosto šokovalo

Možná bych měl odejít

Druhý den na mě hned po návratu z práce Katka zaútočila s podezřením, že někoho mám, protože jsem jí nebral telefon. Měl jsem toho v kanceláři tolik, že jsem se ani nezastavil, ale ji to nezajímalo. A ona mě po deseti letech dřiny pro rodinu obviňuje z nevěry? Já se přitom cítím naprosto osamělý i u nás v obýváku.

Začal jsem křičet. Celou dobu dřu mezek, abychom všechno zaplatili, a jediné, co za to dostávám, jsou výčitky a nezájem. „Možná bych měl prostě odejít, když ti tady jen překážím,“ pronesl jsem nakonec větu, která už dlouho visela ve vzduchu. Katka se rozplakala.

Pavel (37): Manželka mi pořád vymýšlí nějaké úkoly. I když padám únavou, dělám raději všechno, abychom se nehádali

Co se s námi stalo?

Nasedl jsem do auta a bez cíle jel nocí, až jsem skončil u přehrady, kam jsme dřív jezdili na rande. Seděl jsem na břehu a marně jsem se snažil vybavit si Katčin smích nebo okamžik, kdy na mě naposledy pohlédla a v očích měla lásku. Uvědomil jsem si, že už ani nevím, jestli ji ještě miluji, nebo mě jen pohlcuje obrovské vyčerpání. Věděl jsem, že buď se něco zásadně změní, nebo musím jít.

Domů jsem dorazil po půlnoci. Katka seděla v ložnici se zarudlýma očima. Přiznala, že se bála, že už se nevrátím. Sedl jsem si k ní na kraj postele a řekl jí, že takhle už dál žít nemůžeme. Není to dobré pro nás oba.

Nekřičeli jsme. Snažili jsme se mluvit o tom, co nás bolí a jak jsme se jeden druhému odcizili. Shodli jsme se, že zkusíme terapii. Té noci jsem sice spal na gauči, ale cítil jsem zvláštní směs smutku a úlevy, že jsme se konečně někam posunuli.

Radim (39): Manželka mi už léta opakuje, že by beze mě měla skvělý život. Přitom jí platím všechny rozmary

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].