Mirek (29): Přítelkyně se rozhodla odjet beze mě na dovolenou, tak jsem ji vystěhoval

Když mi oznámila, že jede s kamarádkami k moři, bral jsem to nejdřív jako vtip. Byli jsme spolu tři roky, plánovali jsme společnou dovolenou a najednou si prý potřebuje dát pauzu a odjet sama. Teda ne sama, ale s partou holek, z nichž polovinu jsem ani neznal. Řekl jsem jí, že se mi to nelíbí. Jen pokrčila rameny a řekla, že to potřebuje.

Richard (66): Syn mi zakázal přijít na jeho oslavu. Já pro něj ale měl důležitý dárek, který jsem mu musel předat

Nebavilo mě dívat se na její fotky

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Seděl jsem v našem bytě a přemýšlel, proč mám pocit, že ji ztrácím, i když jsme se nerozešli. Každý den, co byla pryč, jsem byl víc a víc naštvaný. Viděl jsem její fotky na Instagramu, kde vypadala, jako by jí nechyběl domov.

Čtvrtý den jsem se rozhodl. Ne že bych to plánoval dlouho, prostě jsem se ráno probudil a věděl, že už to dál nechci snášet. Koupil jsem si pár krabic a začal balit. Její oblečení, kosmetiku, knížky, všechno. Každou věc, kterou do našeho bytu přinesla. Všechno jsem naskládal do auta a odvezl k jejím rodičům.

Nevolal jsem jí. Nepsal. Jen jsem jí nechal klíče na stole a vyčistil místo, kde ještě včera stály její boty. Ten byt najednou působil klidně. Tichý. Možná až moc tichý, ale mně to nevadilo. Chtěl jsem, aby pochopila, že když mě ignoruje, když dává cizím lidem přednost přede mnou, tak to má následky. Tak se ke mně žena chovat nemůže.

Michaela (25): Vysnila jsem si skvělé rande, dokud se v restauraci neobjevil můj bývalý

Možná jsem to přehnal

Když se vrátila, nebyl jsem doma. První zpráva přišla pozdě večer, psala, že si myslela, že se jí to jen zdá, že se k nám někdo vloupal. Pak další – jestli jsem to udělal já. Nepodepisoval jsem se, ale myslím, že věděla.

O pár dní později mě kontaktovala její matka. Řekla, že dcera je v šoku, že se bojí přijít domů, že prý se cítí, jako by ji někdo vymazal ze života. Na chvíli mě to rozhodilo, ale pak jsem si řekl, že jsem jen nastavil hranice. Že jsem udělal to, co by měl každý chlap, který nechce být za blbce.

Trvalo mi pár týdnů, než mi došlo, že mi chybí. Ne že bych litoval, spíš jsem se občas přistihl, že otevřu skříň a čekám, že tam bude něco jejího. Někdy si říkám, jestli jsem to nepřehnal. Ale pak si vzpomenu, jak se smála na těch fotkách. A připomenu si, že tohle byl její výběr, ne můj.

Další příběhy ze života →

Magdaléna (17): Měli jsme strach o bratrův život a nechali ho hledat. Nakonec se ozval s šokujícím vysvětlením