Petr měl se synem vždy blízký vztah, ale jedna prudká hádka je rozdělila víc, než kdy předtím. Když přišla řeč na narozeniny, syn mu zakázal přijít. Jenže Petr s sebou nosil tajemství, které už dál nešlo odkládat. Věděl, že to, co se chystá udělat, může jejich pouto buď definitivně zlomit, nebo mu dát novou šanci.
Se synem jsme se pohádali tak, že jsem měl pocit, že se mezi námi něco definitivně přetrhlo. Řekl mi, abych nechodil na jeho narozeninovou oslavu, že tam o mě nestojí. V afektu jsem mu přísahal, že nepřijdu. Věděl jsem, že to myslel vážně, a já jsem to měl respektovat. Ale já měl věc, kterou jsem mu chtěl říct už dávno a která se nedala odkládat.
Nemohl jsem se rozhodnout
Dlouho jsem přemýšlel, jak to udělat. Nakonec jsem se rozhodl, že mu dám dárek, který jsem schovával celé roky. Byla to malá dřevěná krabička. V ní dopisy od jeho matky, které napsala, když byl malý. On nevěděl, že existují. Svou matku si sotva pamatoval, protože odešla, když byl malý.
Ty dopisy jsem schovával, protože tehdy byla situace mezi námi složitá a ona chtěla, aby je dostal až v dospělosti. Jenže časem jsem znejistěl, jestli je vůbec správné mu je předat. Ona se nikdy nevrátila a syn o ní nemluvil. Teď jsem ale věděl, že to musím udělat, i kdyby mě kvůli tomu nenáviděl ještě víc.
Na oslavu jsem přišel pozdě, až když už byli skoro všichni hosté pryč. Stál jsem před restaurací a přemýšlel. Nakonec jsem vešel. Syn na mě zůstal koukat, jako by se mu splnila nejhorší noční můra. Připadal jsem si tam jako vetřelec, ale už jsem přišel a musel jsem mu předat jeho dárek.
Zklamal jsem ho
Všichni ztichli. Bylo cítit, jak se atmosféra změnila. Podal jsem mu krabičku. „Tohle je pro tebe. Vím, že tu nejsem vítaný, ale tohle je důležitější než naše hádky.“ Vzal si ji ode mě zdráhavě, ale když ji otevřel, chvíli se přehraboval v dopisech a pochopil, co jsem mu dal, jeho pohled se změnil.
Ta chvíle byla možná ještě horší než naše hádky. Připadal jsem si, jako bych před ním stál úplně nahý. Najednou už nešlo o naši poslední výměnu názorů, ale o celé roky nevyslovených věcí. On držel v ruce dopisy od matky a já věděl, že se mu právě převrátil život naruby.
Sice jsem jeden slib porušil, když jsem se rozhodl přijít, ačkoli jsem neměl. Ale vlastně mi dodal klid fakt, že jsem splnil, co jsem slíbil jeho matce, ať to pro náš vztah znamená cokoli.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].