Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Magdaléna zažila šok, z kterého by se ne každý vzpamatoval. Jednoho dne se její bratr prostě nevrátil domů z firemního večírku a celá rodina nevěděla, co s ním je.
Bratr měl vždycky pověst toho, kdo všechno zvládne. Úspěšný, spolehlivý, pořád v jednom kole. Ve firmě byl úspěšný a jeho hvězda neustále stoupala. Když odcházel vyfintěný na další firemní večírek, jen jsem si z něj utahovala. Jenže ráno už doma nebyl. Myslela jsem, že přespal u kolegy, ale telefon nezvedal a nikdo nevěděl, kde je.
Potřeboval zmizet
Rodiče začali panikařit. Volali jeho šéfovi, kolegům, kamarádům. Všichni tvrdili, že z večírku odešel normálně, ale nikdo nevěděl, kam. Ubíhaly hodiny a já si v hlavě představovala ty nejhorší scénáře: nehoda, napadení, únos. Policie ho začala hledat po dvou dnech a každá hodina byla pro naši rodinu horší a horší.
Když se po čtyřech dnech ozval, nepřišel s vysvětlením, které jsme čekali. Nebyl ani zraněný, ani unesený. Rozhodl se zmizet sám. Skrýval se v pronajatém bytě, o kterém nikdo nevěděl. Prý už to celé měsíce plánoval. Nezvládal práci, tlak, očekávání, ale nedokázal o tom mluvit.
Prý nám o tom nejprve ani nechtěl dát vědět, protože se bál, že nás zklame, že si o něm začneme myslet, že je slaboch. „Ale pak jsem viděl zprávy, že je po mně vyhlášené pátrání, a nechtěl jsem, abyste trpěli.“ Prý prostě jen potřebuje čas, aby se rozmyslel, co bude dál.
Už to není on
Nejvíc mě šokovalo, že lidé v jeho firmě to věděli. Ne že by věděli o tom bytě, ale všimli si, že se hroutí. Říkal jim, že to nezvládá, a oni jen pokrčili rameny. Bylo pro ně jednodušší mlčet, než něco řešit.
Pro nás doma to byl šok jiného druhu. Mysleli jsme, že nás chrání tím, že nic neříká, ale on nás odřízl, protože měl pocit, že by byl přítěží. Nikdy by mě nenapadlo, že takhle dokáže zmizet člověk, kterého vidíte každý den a věříte, že máte o jeho životě přehled.
Když se pak vrátil domů, už nic nebylo stejné. Už to nebyl ten můj silný brácha, kterého jsem obdivovala. Najednou jako by byl zničený, starší, unavený. Bylo mi to líto, ale nechtěla jsem mu to přiznat. Zároveň jsem si uvědomila, jak málo vlastně víme o tom, co se odehrává v hlavách našich nejbližších.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
