Honza (29): Otec se mi po dvaceti letech vrátil do života. Je pořád stejně zlý člověk jako kdysi

Můj otec Stanislav (56) nikdy nebyl příkladem vzorného muže. Když mi bylo deset let opustil mě, moji matku i mladší sestru. „Jdu hledat štěstí o dům dál,“ řekl mi na vysvětlenou. Jako malý kluk jsem vůbec nechápal, co tím myslí.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (24): Máma mi řekla, že můj otec rodinu opustil. Pravdu jsem zjistil až po letech, potkal jsem ho na hřbitově

Náhodou jsem na něj narazil

Nikdy jsem mu to zcela neodpustil. Moje matka se musela hodně ohánět, aby nás se sestrou uživila. Já sám jsem musel začít pracovat od patnácti let, abychom nějakým způsobem vyžili. Otec se za námi ani jednou nepřišel podívat. Už jsme pro něj neexistovali. O to víc překvapený jsem byl, když jsem na něj náhodou narazil před dvěma měsíci.

„Rád bych všechno spravil a dohnal čas, který jsem strávil bez tebe. Dal bys mi ještě šanci?“ zeptal se mě. Mám měkké srdce, a tak jsem řekl ano. Od té doby jsme se začali vcelku pravidelně scházet. Myslel jsem si, že se změnil. Vypadalo to, že má slušnou práci a konečně ví, co v životě chce.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (32): Moc bych si přála, aby dal manžel druhou šanci své matce. Myslím, že už pykala dost

Otec se vůbec nezměnil

Zmýlil jsem se. Nezměnil se vůbec v ničem. Je to stejný flákač, rasista a agresor jako před dvaceti lety. Těsně před Vánoci se totiž zjevil u mých dveří. „Promiň, že tě otravuji, ale nemám kde bydlet,“ řekl mi a ihned se hrnul dovnitř. Neměl jsem čas jeho chování zpracovat a on už se mi válel na gauči a zapínal televizi.

„Doufám, že máš předplacené sportovní programy,“ dodal. V tu chvíli mi mělo být jasné, že se ho už jen tak nezbavím. Začal mi dělat peklo na zemi. Navíc na začátku roku přišel s tím, že ho vyhodili z práce. „Neboj, rychle si najdu jinou,“ prohodil u televize.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřiška (34): Děda je zlý a nenávistný člověk. A rodina po mně chce, abych si ho na stáří vzala domů

Chci to nějak vyřešit

Od té doby spí na mém gauči a abych byl upřímný, v žádném případě to nevypadá tak, že by se chtěl odstěhovat. Práci si nehledá, jen se poflakuje, čumí na televizi a vyžírá mi ledničku. Jsem na něj neskutečně naštvaný. Je to snad ještě horší, něž co si pamatuji z dětství. A teď ho navíc musím živit.

Nejhorší na celé situaci je, že nemám to srdce vyhodit ho na ulici. Nechci, aby žil jako bezdomovec. Je mi jasné, že nemá kam jít. Ale jeho chování je hodně přes čáru. Rád bych celou situaci vyřešil co nejdřív. Jenže vůbec netuším, jak to mám udělat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Franta (56): Se synem jsem nemluvil deset let a vnuka skoro nevidím. Hrozně mě to mrzí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.