Bedřiška (34): Děda je zlý a nenávistný člověk. A rodina po mně chce, abych si ho na stáří vzala domů

Moje rodina mě tlačí do situace, která se mi příčí. Chce se po mně, abych si domů nastěhovala dědu Alfonse (75). A já nechci. Důvod je prostý. Děda mě nikdy neměl rád. Byl na mě zlý a ze všeho nejraději mě ponižoval. Nevidím tedy důvod, proč bych se o něj teď měla starat.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (43): Rozhodla jsem se postarat o nemocného tátu. Netušila jsem, co všechno mě to bude stát

Děda Alfons je zlý člověk

Nemám na dědu dobré vzpomínky. V paměti mám převážně jen samé špatné věci. Vždycky, když jsme k prarodičům přijeli, děda se tvářil naštvaně. Hned jsme poznali, že nás nevidí rád. Zatímco babička Růžena nás vítala s otevřenou náručí, děda si něco brumlal pod vousy. Vadilo mi, jak je na babičku zlý a v jednom kuse ji urážel.

Stejně se choval i ke mně. Jsem nejmladší ze tří sourozenců. Mé bratry měl vždycky tak nějak rád. Minimálně je neponižoval a občas jim dal i cennou radu. Já jsem mu byla trnem v oku. Když mohl, vždycky mě odstrčil, aby mě neměl na očích.

Nikdy ho nezajímalo, kdo jsem. Co mám ráda, čemu se věnuji nebo co ze mě bude. Nazýval mě omylem. Jako dítě jsem z toho byla nešťastná. V dospělosti jsem se s ním nevídala, protože nebyl důvod. Setkávali jsme se jen na jeho narozeniny a Vánoce. I tak mě pokaždé přehlížel. Nikdy mi nepodal ruku a nepogratuloval mi ani k inženýrskému titulu.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (35): Je to jak zlý sen. Nová přítelkyně ovládla tátu tak, že mě ani nesmí vidět

Rodina na mě tlačí

Děda je zlý, pomstychtivý člověk, který má srdce z kamene. Když babička umřela, dávala jsem vinu právě jemu. To on ji uštval. Sloužila mu, aby měla doma klid. Nakonec ji to stálo zdraví. Po babiččině smrti jsem neměla už vůbec žádný důvod za ním jezdit. Několik let jsem ho neviděla. Od mamky jsem věděla, že chátrá a asi půjde do domova důchodců.

Už si sám neuvařil, neuklidil a potřeboval k sobě pomocnou ruku. Nechávalo mě to chladnou. Stejně jako jsem ho roky nechávala chladnou já, jeho vnučka. Nedávno mě ale rodina oslovila s prosbou, která mě zaskočila. Matka uspořádala rodinný oběd, kde se na mě všichni sesypali.

„Bedřiško, chtěli jsme tě poprosit, aby sis k sobě vzala dědu," začala máma. „Už je starý a někoho k sobě potřebuje," doplnila ji teta Lída. „Ani mě nehne," řekla jsem chladně. „Ať si ho vezmou bráchové, ne?" rýpla jsem do jejich vztahu. „Já bydlím v bytě, ségra. Já nemůžu," reagoval Jarda. „A já jsem zase pořád pryč, takže bych mu moc nepomohl," bránil se druhý bratr Olda.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (35): Odmítla jsem se starat o nemohoucího dědu. Rodina mě za to odsoudila

Já u sebe dědu nechci

„Jako jediná žiješ s rodinou v domě, kde máte dost místa," vrátila se ke mně máma. „Ty si ho můžeš vzít domů," řekl táta přísně. „Nevezmu. Děda mě nikdy neměl rád. Proč bych to dělala?" zajímalo mě. „Měl tě vždycky rád, tak nevím, co to povídáš," lhala si máma do kapsy. „Mami, nech toho. Máte černé svědomí, že ho chcete dát do domova důchodců," řekla jsem drze.

„Co si to dovoluješ?" vylítla máma. Táta ji uklidnil a začal mi promlouvat do duše. „Budeme ti chodit pomáhat. Máma mu občas uvaří, uklidí u vás. Na tobě bude, abys ho prostě jen hlídala, když děláš převážně z domova," pokoušel se to táta zlehčit. „Musím si to nechat projít hlavou. A zjistit, co na to Václav a děti," uzavřela jsem debatu.

Můj manžel Václav nechává konečné rozhodnutí na mně. Ví, jaký děda byl a že se pravděpodobně nezměnil. Děti ho u nás nechtějí, protože s ním měly tu čest. A ani já ho u sebe nechci. Rodina se bude zlobit, ale přežiji to. Nenastěhuji si domů někoho, kdo mě většinu života urážel a ponižoval.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (26): Pohádala jsem se s babičkou a ona mi ani neřekla, že děda umřel. Nikdy jí to neodpustím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.