Facebook
Instagram
Každý z nás určitě zažil nepříjemnou situaci, kdy mu příbuzní kladli všetečné otázky na tělo, na které nechtěl odpovědět. Ať už se týkaly práce, nebo osobního života. Malvína tlaku svých blízkých na to, aby si našla muže a pořídila dítě, dlouho vzdorovala s kamennou tváří. Na jednom rodinném obědě se už ale neudržela.
Nevím, jestli je to tím, že se nacházím v období života, kdy se kolem mě pořádají samé svatby a křty, ale otázky, které mi pokládají moji příbuzní ohledně mé budoucnosti, mě začínají pěkně štvát, proto jsem to jednou nevydržela a pěkně od plic jim řekla, co si o tom myslím.
Mám obrovskou rodinu
Pocházím z početné rodiny. Moje máma má tři sourozence, kteří nyní mají už tři nebo více dětí, proto je počet mých bratranců a sestřenic ohromující.
Děti to už dávno nejsou, mému nejstaršímu bratranci je skoro padesát a sám má skoro dospělé potomky. I přesto, že v rodině nejsem nejmladší, jsem jediná, kdo nemá partnera ani dítě. I moje nejmladší sestřenice Zuzana, které je čerstvých dvacet, před pár měsíci přišla s novinkou, že je těhotná. Vtipné je, že nemá žádného partnera ani práci.
Dávají mi za vzor sestřenici
Evidentně to nikomu nevadí, protože mi ji dávají za vzor. „Podívej se na Terezku. Brzy z ní bude máma. Bude vyspělá a bude mít zodpovědnost. To je to, o co by mělo jít i tobě,“ řekla mi při rodinném obědě babička. Samozřejmě, že jsem se naštvala, předhazovat mi za vzor sestřenici, která nikdy neměla žádnou práci a jen luxuje účet svých rodičů, je opravdu geniální, ale nic jsem neřekla. Dělala jsem, jako bych babičku neslyšela.
Dalším nepříjemným dotazům jsem se ale nevyhnula. Ať už jde o tety, strejdy, nebo mé rodiče a prarodiče, každý se mě ptá, kdy si najdu přítele a budu už konečně mít dítě. Je to opravdu otravné slýchat to pokaždé, když někoho z nich vidím. Proto, když už to bylo poněkolikáté, jsem to nevydržela.
U oběda jsem vybuchla
Tenkrát se konal další rodinný oběd a když se téma hovoru stočilo na mě, zase se někdo obligátně zeptal, jestli můj život vůbec stojí za to, když nemám muže, který by se o mě staral, a dítě, o které bych se měla starat já. „To si opravdu myslíte, že mě baví pořád dokola poslouchat ty vaše kecy o tom, jak je můj život mizerný? Měli byste vědět, že já jsem naprosto spokojená a to, že mám fungující vaječníky, neznamená, že je taky musím použít,“ začala jsem na ně řvát.
Docela je to zaskočilo, ale nikdo se mi neomluvil ani se mě nezastal. Z oběda mě vyhodili a řekli, že se mám vrátit, až se uklidním. Už jsem je tři týdny neviděla, nevím, jak dlouho mě ještě vydrží ignorovat.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
