Facebook
Instagram
Zuzana se musela postavit celé své rodině, protože se ta se domluvila na tom, že ona jako jediná si může vzít domů dědu, kterého postihla nepříjemná nemoc vyžadující celodenní péči. Nakonec se k ní příbuzní otočili zády. Rozhodla se správně, nebo měla raději nátlaku ze strany rodiny podlehnout?
Celý život jsem se snažila pomáhat, jak to jen šlo, když byl v rodině nějaký problém, neváhala jsem podat pomocnou ruku. Rodina si na to zvykla a teď znovu spoléhala na moji dobrou duši.
Jsi doma, nemáš co dělat
Můj děda, tedy otec mé matky, se potýkal s ošklivou nemocí stáří, stařeckou demencí. Doteď se o něj starala jedna z jeho dcer, ale byl docela samostatný, takže s ním nemusela být celé dny. Zhruba před půl rokem se jeho nemoc zhoršila na tolik, že nám lékař potvrdil, že je nebezpečný sám sobě a musí mít péči 24 hodin denně. Jsem na mateřské dovolené, a tak rodina usoudila, že jsem vlastně celé dny doma a mohu se o něj starat. Ke všemu bydlíme v rodinném domě, takže máme hodně místa. Vzhledem k tomu, že mám doma miminko, které také potřebuje moji celodenní péči, rozhodla jsem tentokrát říct ne.
Vzpoura rodiny
Jelikož asi nikdo nečekal, že dobrá duše Zuzka pomoc odmítne, začala docela drsná smršť nepříjemných telefonátů od rodiny. Někdo na to šel po dobrém a mazal mi med kolem pusy, že je to jen dočasně, než se najde nějaký speciální ústav a že jsem vždy pomáhala, tak ať pomohu i nyní. Ten, kdo to zkoušel po zlém, na mě šel s argumenty, že jsem jako jediná z celé rodiny doma, nemám do čeho píchnout, a tak jsem vlastně povinna se o dědu postarat. A nechám celou rodinu platit drahou pečovatelku, když to můžu dělat já sama.
Poradila jsem se s doktorem a ten mi mezi řádky řekl, že budou dny, kdy bude děda zlý, agresivní a rozhodně není vhodné, aby v takové situaci vyrůstalo malé miminko. A že třeba zvedat ho z postele, když bude mít špatný den, je taky náročné. Navíc taková zásadní změna prostředí by mu nyní rovněž nemusela udělat dobře. Jen mi potvrdil to, co jsem si myslela. Navíc, pokoj v přízemí domu nemáme, takže by musel chodit po schodech a to mi přišlo dost nebezpečné.
I po neustálém nátlaku rodiny jsem trvala na svém rozhodnutí, ve kterém mě manžel podporoval, což mi dost pomáhalo. Kde je děda dnes, nevím, protože rodina mě odstřihla. Nikdo mi nezavolá, když volám já, hovory odmítají. Zkoušela jsem volat dědovi, ale číslo je odhlášené. Možná chtějí, abych měla černé svědomí, ale myslím, že jsem se rozhodla správně.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz
