Facebook
Instagram
Pana Milana nikdy v životě nenapadlo, že by jeho žena mohla někdy něco ukrást. Uvěřil tomu, až když ženu chytl přímo při činu. Slíbila, že už to neudělá, ale bohužel se situace opakovala. Milan musí jednat rychle. Pro jaké řešení se nakonec rozhodl?
Naše děti jsme se s manželkou Klárou (31) snažili vychovávat tak, aby z nich vyrostli dobří a čestní lidé. Nikdy by mě proto ani nenapadlo, že by se Klára snížila k něčemu takovému, jako je krádež.
Pohled na moji ženu, jak krade, byl naprosto zničující
Žil jsem v tom, že nemáme o peníze nouzi. Uznávám, že nějaký luxus to zrovna nebyl, ale na jídlo jsme měli vždycky a na dovolenou taky. Proto jsem byl docela v šoku, když jsme jednou s Klárou jeli na nákup a ona si v oddělení drogerie strčila pod oblečení nějaký krém. Měla smůlu v tom, že jsem ji viděl a donutil ji krém vrátit. Nákup jsme ukončili velmi rychle a já v autě žádal okamžité vysvětlení. Místo aby uznala, že pochybila, řekla mi, že to dělá kde kdo a že ji zatím nikdy nechytli. Z toho bylo jasné, že krade často. Byl jsem vzteky bez sebe a jasně jí řekl, že to dnes bylo naposledy, a nastínil jí, co se stane, až ji chytnou.
To už není sranda, musí se jít léčit
Doma jsem pak u její kosmetiky řešil, co si koupila a co ukradla. Měl jsem pořád neskutečný vztek. Doufal jsem, že tím, že jsem na to přišel, toho prostě nechá. Připomněl jsem jí, že pokud daný měsíc s penězi nevyjde, ať mi klidně o peníze řekne, jsme rodina, rád jí dám peníze na to, co si chce zrovna koupit. Kývala a tvářila se, že to chápe.
Nějaký čas se zdálo, že toho vážně nechala. Doma se neobjevilo nic nového a pokud ano, chtěl jsem vidět účtenku. Zafungovalo to, říkal jsem si a už na to nemyslel, ani moc nehlídal.
Ukrytý lup
Když jednou o víkendu odjela s dětmi k babičce, rozhodl jsem se, že konečně složím novou skříň, kterou jsem koupil a dám pryč tu stávající. Musel jsem ji nejdřív vyklidit, jenže když jsem se pustil do práce, nestačil jsem se divit. Na dně byly schované parfémy, různé krémy, laky na nehty, barvy na vlasy. Bylo mi jasné, je to kradené. Jakmile se Klára vrátila, počkal jsem, až děti zmizí v pokoji a rovnou jsem ji odtáhl k hromadě nakradených věcí. Nezapírala, věděla, že jí neuvěřím.
Nakonec z ní vylezlo, že si v krámě prostě nemůže pomoct, je to silnější než ona. Nejde ani tak o to, že by ty věci potřebovala, ale touha krást je důvodem, proč to dělá.
Dostala nůž na krk, buď se půjde léčit, nebo se postarám o to, abych děti dostal do péče, a odejdu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
